Knihu jsem si přečetla s cílem dozvědět se něco více o panu Fischerovi, neboť jej řadím do kruhu mých oblíbených osobností. Z celé knihy mě nejvíce oslovily pasáže o jeho dětství, o vztahu s jeho otcem, o prostředí ze kterého vyšel. Jinak, po celou dobu,co jsem knihu četla jsem si nemohla zvyknout na styl, jakým je psaná. Přestože text jakoby vychází z úst pana Fischera, tam mi k jeho osobě nesedí, je na první pohled jasné, že jej nepíše on. Četla jsem s ním řadu rozhovorů, pokud si vzpomínám tak má jiný styl vyjadřování a řekla bych i myšlení, dle mého názoru tam příliš projikuje cizí osoba. Taky na mě působí příliš narcisistně, takže buď mám idealizované představy nebo bylo ponecháno příliš prostoru pro autora/ není jím pan Fischer/ nebo to celé bylo spíchnuté horkou jehlou, což spíše ublížilo než pomohlo.Takže pokud se pan Fischer stane našim prezidentem, tam doporučuji knihu hodit do kamen. Je vážně strašná. Oceňuji jen pojmenování pánů Paroubka a Topolánka - Hugo a Boss /bez rozlišení kdo je kdo/, to mi připadalo vtipné. Jinak je celá kniha pod úroveň, kdyby takovou někdo vydal o mně :-), tak ho poženu k veřejně prospěšným pracím.

V antikvariátu na mě tato knížka vykoukla za pouhých 20 Kč a já si řekl, že by byla škoda ji nevzít. Vzhledem k tomu, že mi v době premiérování Jana Fischera bylo pouhých 9 let, mohl jsem na jeho osobu koukat bez jakékoliv záště či obdivu. Před otevřením první stránky jsem pouze věděl, že byl kdysi premiérem. Neměl jsem jasno o tom za jakých okolností, jak se do úřadu dostal a jaká byla vůbec tehdejší politická situace. Fischer laskavým písmem víceméně popsal to, co jsem potřeboval vědět. A já mu za to děkuji. Je stejně úsměvné, že mezi nejlépe hodnocené premiéry za celou dobu od roku 89 patří dva nestraníci - Fischer a Tošovský.