Mocinky moc mě bavila minulost našeho Balzamovače. Vím, proč byl vždycky odstrkovanej a necítil se dobře s ostatními. Proč je takovej jekej je. A až budu vědět proč dělá přesně to, co nesnášel, budu šťastná. I za něj? Uvidíme... Děj ovšem dál pokračuje jednotlivými příhodami jako v prvním díle, ale ta červená nit je už trochu silnější. Ano, i mě dojal příběh s malým dítětem. Ale na druhou stránku jsem práci Panenkářky nenáviděla. Vážně by jste tohle chtěli? Nebo stačí práce Balzamovače? Buď je to hezké nebo podle psychiky kruté. Ale láska je věčná, tak kdo by nechtěl panenku? Konečně jsem se víc dostala do příběhu za příběhem samotným a dostala se víc do emocí Balzamovače a vážně mu to přála. Ale občas je třeba udělat víc než jenom udělat bordel, aby mu přišla uklidit...

Druhý díl balzamovače už měl pro mě docela jiný náboj. Určitě je živější a temnější. Povídka s chlapcem jako panenkou mě chytla za srdce. Super!