Kniha je rozdělena do dvou celků. Jak je uvedeno v komentářích níže, první část se zabývá údělem nejchudších obyvatel Anglie, horníků (a dalších, ale zejména horníků). Autor popisuje jejich život, tvrdou práci, hygienu, názory a detailně každodenní boj s rodinným rozpočtem. Některé postřehy jsou silně zneklidňující. Tato část je v zásadě velice přímočará, popisná, a ve své jednoduchosti dost drsná. Slouží, řekl bych, jako úvod a materiál k úvaze rozpracované v další části. V druhé části autor naplno odhaluje pokrytectví socialismu / komunismu. Zhouby dvacátého (a jedenadvacátého) století. Sám se k socialismu otevřeně hlásí, v knize se několikrát nazve socialistou, v úplném závěru socialismus obhajuje, přesto, svými vlastními slovy, vystupuje jako Ďáblův advokát. Orwell je v první řadě vynikající pozorovatel společnosti a společenských jevů, jeho charakteristika socialismu je samozřejmě platná dodnes. Varování před principy kolektivní identity / kolektivní ideologie, před pokrytectvím levicové „inteligence“, je na místě. Mimochodem, to pokrytectví levičáků je pospáno velice trefně, až ironicky, a prostupuje celým textem. Asi nejvíc paradoxní je jejich snaha odstranit systém, který je živí, který je vzdělal, vychoval a vtiskl vzorce chování dle společenské úrovně. Platí to dodnes. Nikdo z kolektivistických ideologů není žádný chudák. Na to Orwell taktéž poukazuje. Je opravdu zarážející, že jevy popsané před 80 lety jsou stále s námi, dnes zejména v západní Evropě a Severní Americe. Nikam se to neposunulo. Jde o skutečně temný mrak, zlo kolektivismu (Marxismu), maskující se jako „dobro“. Předposlední kapitola je taktéž nesmírně zajímavá. Autor zde zkoumá vztah socialismu a technického pokroku a nachází zde souvislost. Nemohu se vším beze zbytku souhlasit, nicméně úvahy jsou, jak bývá u Orwella standardem, opět hluboké a promyšlené. Již jen postřeh, že se vzrůstajícím technickým pokrokem civilizace nutně přichází jistá, jak autor nazývá, „změkčilost“, „degenerace“, stojí za zvážení. Čím bezpečnější je svět (a technický pokrok směřuje k dokonale bezpečnému světu), tím nižší nároky klade na jedince. Velice trefně odkazuje na Huxleyho Konec civilizace. Porovnejte s dneškem, všechny ty „safe spaces“ a „snowflake generation“ na západních univerzitách, jedinci neschopní vyslechnout názor se kterým nesouhlasí, to vše spolu souvisí. Něco na tom opravdu bude, například se stačí podívat na množství zpráv z celého západního světa o nedostatečné fyzické připravenosti nových armádních rekrutů. Některé další úvahy na toto téma jsou však zcela mimo, nebo se je v průběhu dalších desítek let podařilo narovnat. Naštěstí. Přestože v poslední kapitole pak socialismus opět obhajuje a považuje ho za jediný možný směr vývoje západní civilizace, činí tak kriticky, opět s plným vědomím jeho akutních nedostatků (zejména lidí levicového smýšlení). O to zajímavější je sledovat autorův další intelektuální/literární vývoj, přes Farmu zvířat, konečně k 1984. Kniha, přestože je útlá, se nečte snadno, na úvahy je třeba čas, jsou hluboké, autor se snaží vyhýbat se myšlenkovým zkratkám. Slova a věty nelze přeskakovat. Výsledek však stojí za to. Stojí za to o to víc, že od vydání knihy uplynulo víc než 80 let. Úvahy na téma společenského vývoje jsou nesmírně složité, zahrnující značné množství faktorů. To, že při čtení máte pocit, jako kdyby se ty stejné problémy objevovali dnes, dokazuje, že Orwell byl skutečně geniální pozorovatel společenských jevů. Kniha jednoznačně stále stojí za přečtení.

Od Cesty k Wigan Pier k Devatenáct set osmdesát čtyři. Rok vzniku 1937.Zajímavý nejenom v kontextu myšlenek samotného Orwella ta i vývoje doby v níchž žil.Prorocký. V době kdy fašismuz už vystrkoval růžky ve většině Evropy a obávaný strach byl víc než na místě.Už tenkrát se zminuje o mechanizaci a její vliv na člověka.Konzumní způsob života.Výstižně jako třeba o hornící a jejich rodin,kteří se těší z pozlátek nepotřebností,které nepatří vyloženě k životu.Zábavou se jim zatemní mysl a člověk je na venek spokojený a nemá se nikterak čas bouřit a v pravém smyslu příliš stěžovat si. Neustálé omýlání planých frází v malicherných denodenních láteření vlastně o ničem donutí Orwella odejít jinam z místa kde horníci doslova se plazí po čtyřech stovky metrů k místu jejich samotné práce v dole.Samozřejmě cesta a plazení nejsou placené.Jejich nuzný život v domečcích přilepených na sebe opírajících se jeden o druhého jak namačkaní ve slojích patří k nejsilnějším v první části knihy. Sám autor pochází z lepší střední třídy a je na něm samotném jak se vyrovnat sám se sebou pokud má cítění jako socialista.Orwellova snaha je upřímná a (opět) uvěřitelná.Je těžké se jím stát pokud vlivem výchovy a ostatních vlivů které máte hluboko uložené ve svém povědomí.Snobismu.Utkvělá představa těch tzv.lepších,že dělník je "špína".Čím dál větší vliv mechanizace a přetechnizování.Jako podobně v Čapkově R.U.R.Pokrok na vzestupu a všeobjímající.Zamotaný kruh ze kterého není úniku.Jsme součástí.Přiznejme si "líbí se nám to" být tzv.štastni.Nelze se tomu ubránit.Naučeni na umělé chutě.Už tenkrát.Žehráme a stále kupujeme.Hurá do marketu. Autor je socialista,ale zároven tuší co je to za obludnost,když se jí zmocní lidé toužící lačnící po moci.Nic nepodsouvá.Vše je přirozené a jde o pomalý zdlouhavý proces,který tak i jako jiné věci nejsou dokonalé. A právě to se po letech odráží v dílech Farma zvířat a nakonec v drtícím 1984.Autor se zároven rozschází a dochází ke skličujícímu prozření.Vždy mu jde především nepokrytě o člověka než o systém a doktrín moci. Jak první část tak především myšlenková druhá je napsaná překvapivě jednoduchým jazykem a nejedná se pouze o těžkotonážní teze.Opět je tu prorockost Orwella jež platí i právě ted jako i tenkrát.