Jednotlivé básně jsou soudržné, se srozumitelným tématem a odněkud někam vedou - což je k jejich rozsahu a kusosti obdivuhodné. Často je sjednocuje jeden silný obraz nebo metafora (noc jako utonulá žena nebo funebrácký vůz; skalní masivy jako pískoví sloni; smírčí kříž; rozmluva s nějakým místem). Časté jsou motivy hostility, tvrdosti, mezi kterými lze ale najít (příznačně nerostný) poklad, jak to dělá prospektor Daniel. Člověk je zde nejčastěji vzpomínaný, mrtvý, šílený nebo jakoby ztuhlý, s tvrdým kamenným nitrem. Často je ke kraji silně vázán (nejrůznější vyznání, zaříkání, kletby). Převládá pocit parchantství (tématizován postavou Klatzka), neřádnosti, vykloubenosti; jako by zde vypršela společenská smlouva a všichni, kdo zůstali, se museli zařídit po svém (jezení psů; život s blechami; sexuální konotace k městu, lani, stromu). Něco působí drsně, až zvráceně, ale v celkovém pohledu ponejvíc jako nutnost, má-li zde člověk vydržet. Krákání krkavce, které se objeví na začátku sbírky (a může působit hrozivě), se na jejím konci stává stále intenzivněji milostnou písní, až se v poslední básni stane přímo písní námluvní, vábením, vyznáním. Je to překvapivé, je to působivé a je to dokonce zvukově krásné. Sbírka vytváří jasný a soudržný celek, který postupně rozvíjí různá témata, aby je postupně propojila, což vytváří nejen děj, ale i gradaci. Krom toho je krásně graficky upravena.

Vynikající sbírka. Používá postupy lidové poezie, spoléhá se na význam i zvuk slov českých i německých, pracuje s refrény... Zachycuje atmosféru Krušných hor a jaksi mimochodem vypráví několik lokálních příběhů, příběh prospektora Vlašského Daniela, Bázlivého Hasenfusse, Pechfrau... Škoda, že Fridrichovy sbírky nejsou úplně běžně dostupné.