„Někdy si říkám, jestli nejspolehlivějším důkazem toho, že jinde ve vesmíru žijou inteligentní bytosti, nebude, že se s náma nikdo z nich nesnaží spojit.“ Jednoduše geniální. Bill Watterson byl, je a bude mistrem komiksového stripu, jehož humor kombinuje dětskou fantazii s dospěláckým pragmatismem, přičemž na své si rozhodně přijdou malí, velcí, tlustí, tencí. Tenhle druh nenásilného humoru, plného trefných postřehů a nostalgického odstupu, já prostě můžu. Až mě maličko jímá splín nad tím, že čím je člověk starší, tím víc je mu líto, že přišel o ten světácký nadhled bezprostředního klučiny (nebo holčiny, záleží kdo jak na tom je), jenž si nedělá starosti s tím, jak se píše „žijou“, „tejden“ nebo „voči“, ale spíš se snaží vymyslet, jakým způsobem sjet kopec tak, aby se co nejvíce zaprasil a doma ho pak nikdo nepoznal, čímž by se vyhnul maminčiným třeskůmbleskům. Nemluvě o tom, jak mi chybí plyšový tygr, který by mě na cestě jménem Zodpovědný život duševně provázel až do samotného konce.

S každým dalším přečteným komiksem o Calvinu a Hobbesovi mám větší radost. Některé fóry tentokrát šli mimo mě, ale jako celek to působí skoro dokonale.