Kniha se dobře četla. Zápletka byla skvělá a odkrývání tajemství s ní spojené rovněž. Některé pasáže románu ohromí, ale něco tomu do maximální spokojenosti chybělo. Snad do toho psaní vložit větší srdce, protože tak silný námět by zasloužil více citu.

Seriózně se tvářící (a vážně se beroucí) příběh je spíš takovou červenou knihovnou pro ufňukané mazánky. Aneb kterak neschopný, sebelítostivý redaktor svépomocných manuálů přišel o snoubenku "zlatokopku" a nečekaně získal pohádkové dědictví zdánlivě zlomyslného milionáře, jež tyto finance upřel vlastní dceři (idealistické ekoložce k tomu). Po několika mravoličných pasážích, jak bohatství kazí charakter, neb udělá z literaturou posedlého snílka nihilistického egocentrika, se nakonec hlavní hrdina zmátoří a začne pátrat po osudech zesnulého donátora. A ejhle, mozná to nebyl škodolibý hajzl, ale naopak šlechetný trpitel, jehož na každém kroku pronásledoval záludný úhlavní nepřítel, který mu jen tak pro legraci zatoužil důsledně zničit život. Konkrétní happy end nemá smysl spoilerovat, ale navzdory rádoby exotickým exkurzům do Arménie, Turecka či Austrálie, je tahle kniha pouze selankovitou pohádkou, jak to navzdory pasivitě zoufale nudného protagonisty všechno dobře (= spravedlnost + peníze + láska) dopadlo.