Díla Michaela Granta se pohybují na rozmezí mezi literaturou faktu, historickou analýzou a filosofií. Autor nejen že předkládá čtenáři historická fakta, ale snaží se i vysvětlit proč se tak stalo, co tomu předcházelo a jaké to mělo následky. To vše v širších souvislostech jako střetnutí Východu a Západu, navíc psáno čtivou formou. Pro laika jako já neocenitelná studnice námětů k zamyšlení. Na druhé straně tento přístup přináší i negativa - Grant evidentně fandí Východu. Když Kleopatra zavraždí bratra je to politická nutnost. Když Římané obsadí Kypr je to cynický imperialismus. V knize také nikde nezazní jeden prostý fakt, a totiž že Antonius jako vojevůdce proti Parthům i proti Octavianovi totálně selhal. "Příběh Kleopatry je příběhem ženy, jež se za svého života, veřejného i soukromého, postupně naplno spojila se dvěma muži, s Juliem Caesarem a Markem Antoniem. Je to však také jeden z nejdojemnějších a nejúchvatnějších příběhů v historii lidstva, neboť všichni tři byli osobnostmi zcela vyjímečných kvalit, jež drželi ve svých rukou osud řecko-římského světa."