Subjekt: Agent John Francis Kovář. Statut: Ve službě. Vyhrazení: Materiál nepřístupný lidem. Vladimír Šlechta poprvé ve světě Miroslava Žambocha & Jiřího „Dědečka“ Procházky. Abych řekl (napsal) pravdu, od pana Šlechty jsem četl jen Tajemství Morie a to mi moc nešlo. Vím, že rád bloudí ve světě LOTR a jiných magických planetách a tak jsem čekal něco podobného. U Johna Francise Kováře už si čtenář zvykl na magii i čarování a tak by to nebylo zas tak velké překvapení. Pan Šlechta nezklamal a poslal agenta Kováře na cestu do světa LOTR Reality show. Ale aby to nebylo tak jednoduché přidal i cestování časem a časový paradox. Cesta tam a zpátky není vůbec jednoduchá, možná totiž ani nebude cesty zpět. Příběh se řadí do kategorie vážnější s minimen humoru, ale o to víc se cestuje, bojuje a zachraňuje. Malá ochutnávka: Skoro mě dostali. Ve skutečnosti nebyli nebezpeční, ne pro mě s mým výcvikem a zkušenostmi. Kdyby na to přišlo, udělal bych z nich žrádlo pro psy a netrvalo by mi to ani pět pikosekund. Jenomže mě přechytračili. Obelstili mě. Agent John F. Kovář tu není pro to, aby předváděl svou sílu. Má svůj přesně definovaný úkol a nebude jednoduché jej splnit. Romantické krajinopsaní už jsem tu jednou hodnotil, naštěstí není těchto vstupů moc a tak si čtenář nebude myslet, že čte nějakou romatíku. Naopak škála tvorů je celkem početná. Je tu elf, ork, půl ork, kouzelník a sem tam přijde i žena a to všechno množném čísle. Naopak se mi moc nelíbil konec. Tak zvaný oslí můstek byl přímo příšerný a přišel jako blesk z čistého nebe. Strašně to zjednodušilo celé putování a čtenář zůstane jen se spoustou otázek. CITÁT - Ta nešťastná politická korektnost, Kováři, ta váš svět jednou úplně zničí. Kladem knihy je samostatný obal. Je to jedna z nejhezčích kreseb v této sérii. Obraz jsem si pojmenoval jako tento příběh a tak mohu napsat, že Pár kapek krve nakresli známý a skoro legendární Petr Vyoral. Ostatně, tento malíř a karikaturista se podílel skoro na všech kresbách této série. Ale tahle je opravdu nejpovedenější. Nádherný je Epilog 2: Osamělá věž. Zde spisovatel Vladimír Šlechta krásně podchytil vznik a přikrašlování legend. Tak nějak vznikají kroniky. Na místě tak vzdáleném, že se do něj z Johnova světa už nikdo nikdy nepodívá, stála v zahradě sirén osamělá věž....... Materiál není určen do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality.

Krásně rozjeté ve styli Johna Kováře. Skoro se tomu nedá nic vytknout. Až na ten konec. To bylo hosdně podivné. Jinak slušný příběh v této sérii.