Samozřejmě,že když se zajímám o život a dílo Zane Greye,historii Divokého západu,tak mě zajímá i filmový western.Publikace věnovaná tomuto žánru prozatím zde nevyšla a tak jsem s napětím a radostí očekával titul Tenkrát na Západě.Bohužel kniha nesplnila mé očekávání. Skutečnému westernu je věnováno pouhých 21 stran a v dalších kapitolách je jen sem tam nějaká zmínka.Hlavní zájem autora je o spaghetti western,Karla Maye a příběhy ze Západu z NDR apod..Jeho styl psaní je vcelku čtivý s jakousi lehkostí,s trochou ironie nadsázky,ale i subjektivního nadšení.Nevím kde bral některá fakta a čísla.Musím opravit aspoň několik nepřesností.Tom Mix natočil ve skutečnosti 260 filmů i když některé s kratší stopáží a ne 336 jak uvádí autor publikace.I tak těch 260 je úctyhodné číslo.A John Wayne hrál ve 171 a ne ve 250 filmech jak uvádí autor.Tom Mix nikdy v Praze nebyl.Podnikl dva pracovní výlety po Evropě v roce 1925 ,kdy navštívil Anglii,Belgii a zajel ještě do Berlína a roku 1939 Dánsko,Skotsko a Anglii,tentokrát navštívit Německo odmítl.Nevím proč se autor neobrátil na archiv českého filmového ústavu,kde je nepřeberné množství informací o filmovém westernu.Případně mohl čerpat se sešitů vydaných tímto ústavem Rudolfa Svobody Tom Mix,Gary Cooper a John Wayne,nebo v publikaci z DDR o westernu z roku 1984 Western:Die Entwicklung eines Filmgenres od Michaela Hanische nebo z knihy kterou napsal Darryl Poniscan:Tom Mix Died For Yours Sins z roku 1975.Dále,když se skutečně zajímá o filmový western,tak to chtělo sledovat v televizi Hollywoodskou kroniku(aspoň díl věnovaný westernu),případně dokument 100 let westernu nebo dokument o westernech od Jacka Palance.Určitě by se našlo mnoho dalších dokumentů.Tak dávám za 21 stránek 40% a za zbytek,dobrou čtivost 80%.

Kniha sice podává velmi pěkné téma, ale to pojetí, zpracování, faktografiká úroveň se mi nelíbí. Americký western je v podstatě úplně pominut a z eurowesternu např. u španělské produkce neuvádí ani jediný konkrétní film (!), což je v případě Španělska neomluvitelné; podobně i o velmi dobrých (a v Československu v 70. letech oblíbených a ceněných) rumunských cooperovek (Lovec jelenů, Statečný Mohykán, Prérie, Dobrodružství v Ontáriu) zarytě mlčí. Zato podřadným filmům NDR dopřává prostoru více než dost, u produkce NSR dosti nepochopitelně označuje „Zlatokopy z Arkansasu“ za „parádní československé číslo“ a „Černí Orli ze Santa Fé“ mají podle něj prý standardní úroveň westernu. No, s tím by se jistě dalo polemizovat. O zásadní filmové „nevinnetouovské“ mayovce „Poklad Inků“, která byla v 60. a 70. letech v ČSSR velmi oblíbená, se z knihy nedozvíte ani že existovala. V rejstříku se nevyskytuje! Ale co mi snad nejvíce na Jordánově knize vadí, je její povrchní, hrubě žurnalistický namachrovaný styl, který západoněmecké mayovky (a nejen je) hodnotí z velkého nadhledu a mnohdy se omezuje jen na zmínění různých filmových triků. I když se sám považuje za příznivce žánru, často hodnotí s ohrnutým nosem, bez pochopení dětské romantiky, aniž by svůj povýšený pohled vyvážil popsáním hodnot, které ve filmech jsou. Jordánová kniha je přínosná v tom, že je první, že se zabývá mimořádně atraktivním tématem, ale – bohužel – svým přátelům či svým dětem bych ji určitě věnovat nemohl.