Mršina už pomalinku začíná páchnout stereotypem a absencí nosného nápadu. Jinými slovy tady není nic nového pod sluncem, zato ale obehranými písničkami se to tu jen hemží. Upírku Dobromilu vystřídal v útočném komandu bratrů Leandrosových starý známý léčitel Rafferty Jeftichew, který s sebou přivedl vlkodlačího bratrance Chňapala, ale žádné oživení se nekoná. Spíše naopak. Atmosféra je hustá tak, že by se dala krájet, jenže kráčí špatným směrem: k depresím, monotónnosti, beznaději, melancholii, únavě, zkratkovitosti, filozofickému zkoumání chrousta… Je to jako močál. Cesta vpřed existuje, ale s každým krokem se na vás lepí nánosy bahna, které se snaží stáhnout vás ke dnu. Prodíráte se vpřed a jde to tak ztuha, až si říkáte, jestli ta námaha za to skutečně stojí. Samozřejmě se najde pár míst, kde ucítíte pevnou půdu pod nohama, ale je jich setsakramentsky málo a často je pohřbí repetitivní lamentace některého z bratrů, které se už pomalu, ale jistě stávají otravnými.

Asi mě tato série neomrzí :) Sice si dávám pauzu mezi jednotlivými díly, ale jakmile se vrátím, jsem zase s bratry a můžu říct, že čím víc se blížím ke konci, tím víc nevím, kterého bych si vybrala :-) Ale asi Kala, blonďáci nejsou zrovna můj šálek čaje :o))) A nebo oba - poliadrie, to ničemu nevadí, ne? :o)))))) A abych neporušila tradici :o) "Tři hodiny spánku změnily mé rozumové schopnosti na úroveň postiženého křečka nebo dětské hvězdy, která se stala popovou zpěvačkou, ale to bych urážel toho křečka." :D