Bylo to hodně opilé léto. ... Když se tam na nás Michail tak díval, jak často a důrazně zakláníme hlavy, nevydržel a také se připojil k požívání dalších dávek lihovin. Den, který začínal tak pomalu a zkostnatěle, najednou jakoby přímo před našima očima vzlétl vzhůru a rázem ztratil tvar i obrysy; už při tom vzletu jsme se ale několikrát dokázali probořit do podivných jam, kde jsme se dlouze chechtali, hrubě do sebe strkali veselýma rukama – a čas tím časem vůbec nikam nepostupoval. ... Už si nevzpomínám jak ostatní, ale já spolehlivě upadl do vzácně skvělého stavu, kdy po každé další sklence střízlivíte, protože pijete bez ustání a poťouchle čekáte, kdy vás to, hovado jedno vožralý, konečně porazí. ... Vykročili jsme po břehu a z mé hrsti bázlivě čnělo hrdlo zpola či možná skoro zpola plné vodky. „Dáš si?“ užil jsem jedné z nejdůležitějších frází, určujících osudy ruské civilizace. A tak ďalej. ;-) Veľmi pekne urobená knižočka, ktorá obsahuje jedenásť poviedok kúpajúcich sa nielen v litroch čistého alkoholu, ale aj v znesiteľne pálivej zmesi autorových spomienok. Niektoré poviedky v podstate nemajú dej, lyricky odzrkadľujú aktuálnu atmosféru, prípadne porovnávajú chuť minulosti a prítomnosti s dôrazom na odlišnosti sveta vtedy a teraz. Ostatné dej majú, venujú sa jednej udalosti či napríklad konkrétnemu popoludniu so všetkými zapamätanými vnemami. Jednotiacim prvkom je priateľstvo, láska k životu a ženám a samozrejme ten vyslobodzujúci a všadeprítomný – alkohol. Hodnotím však ako priemer, čakala som viac, navyše autorov štýl mi veľmi nesedel.

Syrové a přitom citlivé, jak kulometná palba do zad nepřítele.