Hellerův „Bůh ví“ mi vyvolal vzpomínku na příjemného a inteligentního překladatele Antonína Přidala. Jeho „Potulky knihami a časem“, eseje, jež sám autor nazývá „vyprávění o mých nálezech“, budou přitažlivější pro ty, které AP zajímá. Je to soubor 24 textů určených původně pro rozhlas. Je v nich patrné zaujetí estetickou stránkou krajiny i literatury, zvláštnostmi jazyka (v hádankách, rčeních, lidových písních, epitafech), emocionální stránkou písemných i mluvených projevů obyčejných lidí. Ze všech cítím lásku a obdiv k člověku a pevnou zakotvenost v moravské půdě. Od Hellera k Přidalovi, od Přidala k Singerovi, kterého překládal a uznával; už si ho sháním.

Vynikající publikace.