Když jsem před lety se Sandmanem začínal, nikdy bych nevěřil, že by mě dokázal tolik okouzlit. A to čistě proto, že se považuji za velmi přízemního človíčka, který má rád významově jasná poselství. Což je pro Neila Gaimana podle všeho dost otravná nuda. Jenže jak je jeho série psychedelická a esoterická, po příběhové stránce je překvapivě srozumitelná a obsahově velmi silná. Autor přitom hraje na strunu obyčejné dětské fantazie, kterou sice dospělost uzemnila věcnými argumenty, ale u mnohých tam pořád někde vzadu je a udržuje nás při životě. Blahovolné pomalu ale jistě připravují Sandmana k uzavření. Opět je to vynikající čtení, oproti předchozím dílům snad jen hodně roztahané. Brzy ale pochopíte, že jde v důsledku o nejzásadnější kapitolu v celém cyklu. Zakončují se hlavní i vedlejší linie a finále se dere na svět s rozhodností malého vetřelce. Jenže díky rozsáhlosti vyprávění už člověk na mnohé zapomněl a tak album ocení nejvíc ti, kteří nedělali mezi jednotlivými knihami přestávky.

Neuvěřitelné zakončení série. Jsem zvědav, jak bude vypadat poslední díl. Smuteční hostina, tuším, se bude jmenovat. Každopádně, úžasný epos o tom, že i nesmrtelné bytosti dělají chyby a jak se jim nakonec vymstí. Sen je přesně ten chlápek, který si je všeho vědom, ví co přijde ale ignoruje to. Nebo neignoruje? Každý čin má své následky. Možná se s tím právě on smířil dřív než ostatní...