Čím je člověk starší, tím víc ho zajímají zdánlivě nezajímavé a "druhoplánové" věci. Bývá dost zajímavé dobírat se k tomu proč a jak k čemu došlo, stejně zajímavé jako průběh oné události (v tomto případě zásadní a přelomové bitvy u Waterloo) samotné. Už jenom otázkou toho, jak byli vojáci skutečně vyzbrojení, kolik jich bylo a jak třeba byli vystrojeni lze korigovat řadu vžitých a přitom chybných klišé, kterými je historie doslova zaplevelena a na jejichž šíření s tak rádi podílejí nejen fanaticky pronapoleonští historici, ale i umělci všech oborů. Jenže v první části - tedy v této knize například Jiří Kovařík dokazuje, jaké materiální problémy měl Napoleon vůbec s vyzbrojením své armády, i když v této bitvě měl všechny ty vojáky, kteří čtvrtstoletí revolučních a napoleonských válek přežili. Císařská garda žádné medvědice prostě neměla. Proč je tady taky vysvětleno. Stejné to bylo s koňmi. Na druhou stranu, teprve tady jsem zjistil, že napoleonská armáda měla první vojenské knížky pro své vojáky. Sice směšně působí onen zákaz rabování a útlaku civilních obyvatel, když u Napoleonových vojáků to bylo přesně naopak, ale u totalitních režimů to prostě takhle bývá. Ocenit lze i na svoji dobu dobře organizovanou zdravotní péči francouzské armády. Ale to je jenom malá část toho, co se zde rozebírá, než dojde ke dvěma odděleným střetnutím u Wavre a na křižovatce u Quatre-Bras. Jestli u Wavre projevili pruští vojáci mimořádnou odolnost a jejich velitelé a hlavně generální štáb (maršál Blucher byl asi tak trochu maskot, ale svoje kvality projevil právě tím, jaký prostor dal svým podřízeným důstojníkům), který nejen že vyvedl zle pošramocené jednotky a nepřipustil jejich rozpad, ale ještě navíc manévroval tak dokonale, že poněkud tupého maršála Grouchyho odvedl z bojiště, aby naopak k Waterloo dorazili Prusové včas a mohli střet zásadním způsobem ovlivnit. No a v souvislosti se střetnutím u Quatre-Bras je třeba připomenout polozapomenutého švycarského generála a náčelníka štábu nizozemské armády barona Jeana Victora de Constant Rebecque, který rozpoznal strategický význam místa a na rozdíl od svého idiotského, ale zato velice sebevědomého velitele - "hloupého Billyho" prince Oranžského zde zahájil boj, který přes ústup vedl nejen ke zdržení francouzských vojsk, ale především získání času pro zaujetí bojiště u Waterloo, které Wellington na rozdíl od Napoleona důkladně poznal a uměl ho dokonale využít. Přitom "nejgeniálnější vojevůdce všech dob" tady předvedl svoji pohasínající slávu například tím, jak nechal opět (podobně jako u Lipska) bloudit sbor d´Erlona mezi dvěma bojišti...skvělá kniha, za pět hvězd, jak jinak.

Opäť musím konštatovať, že po textovej stránke je to veľmi zaujímavá kniha písaná pútavo, doplnená množstvom detailných informácii o osobách. Avšak opäť slabšiou časťou knihy je jej grafická príloha; ako mapovú prílohu odporúčam sa inšpirovať napr. knihou Bernarda Cornwella - Waterloo. Tiež by bola veľmi zaujímavá farebné obrazová príloha zobrazujúca napr. uniformy zúčastnených plukov aj keby to malo znamenať zvýšenie ceny knihy, napr. knihy zo série Osprey disponujú takýmito prílohami.