O angažování RAF v ruské občanské válce jsem doposud neměl tušení. Vzpomínky přímého účastníka bojů na apokalypsu civilního obyvatelstva jsou jen pro silné povahy. Na rozdíl od Newtoryho si myslím, že bolševici se nedali porazit bez masivní pomoci Spojenců. Naši legionáři ve svých pamětech často s údivem vzpomínají na naprostou apatii rolníků a střední třídy a aroganci a neschopnost carských oficírů. Proti bolševikům vlastně bojovala jen malá část důstojnického sboru, kadeti a kozáci. Armáda spojenců, kterou sliboval Štefánik, nikdy nedorazila. Rozhodující úlohu navíc hráli Židé, kteří celou bolševickou revoluci zorganizovali a řídili. Na jedné z fotografií je i generál Škuro, držitel britského Řádu lázně. Po 2WW ho Britové s mnoha dalšími kozáky a jejich rodinami vydali Stalinovi - jedna z nejostudnějších stránek britských dějin.

Je pravdou, že kníh z druhej strany barikády je ako šafranu. Ak by som čítal túto knihu pred dvadsiatimi rokmi už len tento samotný fakt by predznamenal hviezdne hodnotenie. Dnes to už nestačí. Nepovedal by som, že autor nevie písať, skôr by som "pochválil" prekladateľa. Ruské pojmy používané zrejme v originále nadobudli prečudesné formy. Najviac ma iritovalo často používané slovo: "plenny", čo bude podoba ruského пленник - väzeň, zajatec (v kontexte knihy skôr zajatec), aj slovo шуба (kožuch) sa objavovalo v dosť čudesných tvaroch a ďalšie skomolené rusizmy na tom tiež neboli oveľa lepšie... Čo sa týka dejinného kontextu človek si uvedomí, ako málo stačilo a boľševik mohol ísť od válu, ale to by velenie protistrany muselo mať ujasnené priority a tvrdo za nimi stáť, aj keď špekulácie typu čo by bolo keby sú slepou uličkou. Príbeh je v podstate banálny, začína idylkou a končí drámou. Všetko čo mohlo zle dopadnúť tak aj dopadne, idyla sa pozvoľna vytráca a záver prináša chaos a prestupovanie všetkých predstaviteľných tabu. Boľševici neuznávali žiadne pravidlá, jediným pravidlom bolo, urob všetko preto, aby si dosiahol cieľ a to sa aj podarilo. Revolučný teror a dokonale prepracovaný systém lží jediná taktika vďaka ktorej "revolúcia" triumfovala a to je aj koniec Ruska, o ktorom písal Čechov, Puškin, Dostojevskij...