Na 150 stranách stihneme rozebrat prameny , ze kterých historici čerpají. A vše od konce Velké Moravy až po Přemysla Otakara jedničku. Ovšem s konstatováním, že ten už sem vlastně nepatří. Nejhodnotnější je historka o Lžibiskupovi. Renhardovi, kterému chudák kníže Svatopluk dvojka určitě zaplatil spousu peněz za vysvěcení kostelů. A pak museli světit znova a asi 2x. A samozřejmě závěr- polemika nad vztahem Čech a říše. Díky tomu kniha má aspoň nějáký smysl. A s autorem souhlasím. Dochází k závěru, že pro němce jsme byii jen barbaři. , pokud se jim to hodilo. A nezáleželo na tom, jestli pok`tění nebo ne. A samozřejmě pokud jsme byli. poslušní tak vše v pořádku. Že to jde i jinak, ale chce to odvahu, nám ukázali první i poslední Přemyslovci, Husiti. I Masaryk. Ovšem dnešní politici radši služební novej Mercedes a obědy pod stříbrným poklopem až do kanceláře, že Markéto.

Skvělá kniha.