Excelentní. Bude to znít možná zvláštně, ale číst Death Note je jako sledovat zápas dvou šachových velmistrů, kteří na každý tah mají cirka deset sekund, a vy máte možnost v průběhu utkání vnímat jejich myšlenkové pochody. Teď si zároveň představte, že figurky jsou nahrazeny živými bytostmi a pravidla se neustále vyvíjejí. A jste doma. Zkrátka a jednoduše – pořád to má neskutečný říz. Hrdinové i padouši se pomalu obcházejí, oťukávají a testují, aniž by přitom vzájemně byli schopni odhadnout protivníkovy schopnosti. V tomhle ohledu je obzvláště nezapomenutelná tenisová výměna mezi L a Kirou. Až ze všech těch jejich teorií a plánů v plánech pomalu jímá schizofrenie i samotného čtenáře. Objevení druhého Smrtonoše pak tomu všemu dává nečekané grády, protože se každá strana snaží přijít na to, o koho jde, a přitom nebýt sama odhalena, aby náhodou nepřišla o krk. Čtení pro Chocholouška jak dělané, ovšem funguje to dokonale. Klobouk dolů před pány autory, uznání si zaslouží za scénář i kresbu.

Nemůžu si pomoct, ale i tenhle díl je stejně jako ten předchozí pro mne jako na houpačce. Některé pasáže skvělé a strhující, jiné mne zase dost nudily. Skvělá kresba, to zůstává stejné, ale dějově je to na můj vkus prostě příliš kolísavé. Po pravě řečeno se mi do dalších dílů už moc nechce, už u druhého dílu jsem začala ztrácet zájem o to, jak to vlastně bude pokračovat. Nechci se při čtení trápit tím, že mne značná část příběhu prostě nudí...