Autorův průměr. A nebo to tak prostě hodnotí ŽENA, která přečetla před touto knihou víc než dost knih na téma rozkladu lidských fyzických či psychických sil, takže ji to tolik neohromilo. Ten rozklad prostě nebyl takový, jaký bych čekala. Teda týkal se spíše pouze jednoho člověka, který měl mindrák a kompenzoval si ho na svých podřízených. Navíc ta nejasnost postav, kdy jednou autor psal o poručíkovi, pak Culverovi, pak kdovíjak dál (sama už nevím). Prostě ztrácela jsem se. A tak samo ubíhal děj. Jednou byla noc, pak den? Jednou se kapitán obořil na plukovníka, podruhé byl suspendován? WTF? Já tomu prostě asi nemůžu rozumět. Chápu, že vycházel z vlastních zážitků ale jestli je upravil a nebo ne, je pro mě záhadou. Já mám z čtení smíšené pocity a vzhledem k tomu, že je to autorova druhá přečtená kniha, tak třetí pravděpodobně rozhodne, jak oblíbený bude u mě.

Tridsiatnici v zálohe vyštvaní na absurdný 36-míľový pochod, až fanatické odhodlanie kapitána Mannixa túto absurditu splniť a všadeprítomná únava a vyčerpanie. Už prvých pár viet prvej kapitoly ponúka nie veľmi sympatickú scénu, no vojna je svinstvo a s nikým sa nemazná. Zaujal ma fakt, že autor pri písaní knihy čerpal z vlastných skúseností a vyhol sa teda zbytočnej romantickej idylke.