5* za posúvanie hraníc vedecko-fantastickej literatúry 5* za nápady, ktoré ešte nikdy nikomu nenapadli, za mimozemšťanov, ktorí nie sú len tisíckrát prevarené klišé a za vesmír, ktorý nie je len obligátne nekonečné čierno a kde tu hviezda 5* za atmosféru tiahnucu sa knihou ako hustá hmla, z ktorej na vás občas vyskočí kus niečoho, čo podľa obrysu odhadujete buď na nejaký bizarný organický stroj alebo nemecké slovíčko (každopádne niečo, čo by ste nechceli stretnúť v noci na ulici bez ozbrojeného sprievodu) 5* za to, že neviem či ma viac fascinovali domy s vnútornosťami alebo kabelky bez nich. 2* za krkolomný štýl. Proste čítať Mievillove vety je pre mňa ako očami prehĺtať niečo hranaté. Kým postavy sedia a rozprávajú sa, je to ok, ale akonáhle sa začne niečo diať akčné, stáva sa pre mňa z textu nestráviteľná zmäť viet. Ale beriem to tak, že chalan tak proste píše a mne nezostáva nič iné ako prijať to ako ta dívka, které bylo ublíženo ve tmě a snědla, co jí bylo dáno. 3* za spracovanie, hlavne od polovice sa príbeh začne tak trochu rozpadať 1* za to, že som mala robiť dačo úplne iné, a nie sa zapodievať čítaním .....a nie je to pre každého

Od Miévilleho jsem už drahnou dobu chtěl něco přelouskat, pustit se do žánru, se kterým nemám žádnou zkušenost, od spisovatele, který ho prakticky zakládal a tudíž měl být jasnou ikonou. Zvolil jsem tedy jeho u nás poslední vydaný Ambasadov. Recenze hlásaly: pouze pro literární fajnšmekry, hc Scifi maniaky se zálibou v košatých mnohdy těžko srozumitelných souvětích, které tvořily celé odstavce narvané cizími, často autorsky svojskými, slovy. A měly pravdu. A to je právě devízou téhle knihy, jeho stylu. China vůbec nic nevysvětluje. Vrhá čtenáře hned od počátku do chaotického děje se spoustou cizích pojmů a je pouze na čtenáři, zda mu trpělivost a představivost dovolí překonat těch lopotných zhruba prvních 80 stran textu. V knize začíná ta prává zápletka někde kolem poloviny, ale to už jsem byl dokonale v obraze a doslova nadšeně hltal stránku za stránkou. Největší lahůdkou pro mě bylo snad nejrealističtější vyobrazení mimozemského druhu ať na papíře nebo na plátně. Ať vizáží, chováním nebo způsobem dorozumívání, což hraje v tomto románu největší roli. Dále tajemný Immer, nekonečný meziplanetární prostor, kterému by slušelo větší rozpitvání. Ale takhle načrtnutých a neosvětlených nápadů je zde celá řada. Miéville ale bohužel dle mého názoru není zase tak zručným vypravěčem. Až příliš dlouhé pasáže věnuje často krkolomným popisům. Pramálo řeší psychologii postav, takže například s hlavní hrdinkou jsem se vůbec neztotožnil. Ambasadov je přesto originální, precizní scifi román s vypilovaným stylem a neskutečnou představivostí autora. Kdo už má něco načteno, má rád scifi a nebojí se výzev, bude nadšen.