Storm (nemýliť s legendou z Bubliniek) to má u nás komplikované. Hoci ide o európsky kult, prvý raz vyšiel v Čechách iba v podobe malej ochutnávky: v roku 1993 v časopise Comics Arena. Potom sa k postave vrátilo až CooBoo v roku 2012 (!), keď vydalo album Piráti z Pandarve. A potom v roku 2019 Crew vyslalo do sveta zbierku obsahujúcu prvých 5 príbehov. Album z roku 2012 na to išiel podobne čudne, ako svojho času iná európska klasika vydávaná českým vydavateľom - Thorgal. Aj z toho u nás prvýkrát vyšiel prekvapivo nie prvý diel, ale až siedmy (!). U Storma bola situácia podobná, keďže CooBoo sa rozhodlo čitateľov so Stormom zoznámiť prostredníctvom s jeho v poradí až desiatym (!) dielom. U Thorgala to nevadilo, pretože bola rafinovane vybratá časť, ktorá bola v rámci série prequelom a tak paradoxne siedmy diel pôsobil ako prvý. U Storma sa bohužiaľ nič také nekoná a má to približne rovnaký účinok, ako keby ste nikdy nepočuli o Star Wars a zrazu by vám ktosi pustil 20 minút zo stredu Epizódy IV a nadšene sa vás pýtal, čo si o nej myslíte. Viem, že desiaty diel mal byť v rámci ságy novým začiatkom, ale stále to pôsobí ako keď vás hodia do vody a neviete plávať. Album Storm: Piráti z Pandarve je vytrhnutý z kontextu a ak ste o ňom doteraz nepočuli a toto bude vaše prvé stretnutie s ním, tak sa obávam, že bude zároveň aj posledným. Možno ak by som sa s ním kedysi stretol ešte ako dieťa, bol by dnes mojou srdcovkou. Lenže nestretol. Hlavný hrdina je nijaký, ani ostatné postavy nezaujmú. Ukecané, ťažkopádne, napriek množstvu akcie statické a nezáživné. Svet Pandarve je ťažšie zrozumiteľný, často som sa v ňom strácal. Scenár pritom bol paradoxne jednoduchý, povedal by som až naivný (v čele s umelými dialógmi „Ó, mí věrní služebníci!“). Body k dobru dávam za nostalgiu (cítil som sa znova ako chlapec, ktorému otec v 90. rokoch zo zahraničnej cesty doniesol exkluzívny zahraničný fajnový komiks a ja som pri jeho čítaní nedýchal) a za krásnu, podmanivú vizuálnu stránku. Inak si myslím, že Storm fakt poriadne zostarol (asi ako Rahan).

Je úchvatné, jak dokáže být tento osmačtyřicetistránkový komiks nabitý zvraty a akcí víc, než kdejaký moderní komiksový román. Autorům rozhodně nechybí fantazie, což je ve výsledku asi největší kouzlo Storma - nemluvě o naprosto dokonalé kresbě/malbě. Horší je to s příběhem. Když si odmyslím neznalost předchozích devíti alb, je to především nutnost přijmout fakt, že je zde prakticky všechno možné. To by mi ani tak nevadilo, kdyby tím autoři často netahali králíky z klobouku, aby nahráli hrdinům absurdně do ruky. Přesto má komiks nepopiratelné kouzlo, které by bylo o to větší, kdybych měl možnost přečíst si i ostatní příběhy. A taky kdybych se k nim dostal o dvacet let dříve. Je otázkou, nakolik Storm dokáže dnes oslovit současné mladé čtenáře, kteří jsou zvyklí na zcela rozdílný styl vyprávění. Nic to však nemění na tom, že je právoplatně legendou. Škoda jen, že další legendou, kterou nebudeme mít možnost v našich luzích a hájích spatřit kompletní.