Předválečné období v Tennessee - a tři hlavní mužské postavy - chlapec - mladík - stařec. V průběhu děje se dozvíte, co je svedlo dohromady. Každý z nich je svým způsobem spojený se smrtí člověka. Autor uvádí osoby, vybočující z řady - jeho vyjadřování je originální, už v této prvotině má svůj styl. Noc a přechod do rána: Spočinutí a klid. Dokonce i pro ty, kteří pořádného klidu nedojdou, i kdyby noc byla sebedelší. A ticho, hudba se vytratila v jantarovém teple stoupajícím z bezpočtu snů spálených v krbu, klid úplně průzračný... Jitro zatím nevystoupalo ze země a on je unavený. Rosa s podobným smutkem pozohýbala trávu a šla za ním až domů, zapečetila za ním dveře. V závěru nachází únik jen ten nejmladší...je na cestě k budoucnosti.. Tohle není lehké čtení, ale pro čtenáře tohoto autora první tvorba...

(Opětovně přečteno a upraveno listopad 2020.) Mám rád od Cormaca spíše jeho další romány, ve kterých jsou jak úžasné popisné pasáže, tak vynikající přímočarý děj se silným příběhem. Ve Strážci sadu najdete již prakticky všechna pozdější témata, ale je to takové rozevlátější a vláčnější, trochu jako romány od Faulknera. Děj se táhne velmi pomalu a je výrazně regionální. Postavy, které jsou jinak u Cormaca skvěle propracované a někdy až démonické, zde působí spíše jako mátohy. Celkově se ale dá říct, že na první román to není vůbec špatné. Doporučuji.