Nečekaný císařský dar vystřelí jinak dosud nevýznamného šlechtice do nejvyšších politických kruhů, kde každý hraje svoji hru a nikdo nezná slitování. Teď už je jen na hrdinovi, aby si novou situací nenechal zlomit vaz... Po Itálii, Francii, Španělsku a Byzancii přichází na scénu nemilosrdná Čína. A Guy Gavriel Kay dokazuje, že se o Asii dá psát živě a barvitě, aniž by se člověk musel prokousávat sáhodlouhými statěmi o cti, morálce, tradici a odpovědnosti. Po úvodním rozjezdu děj sice maličko stagnuje a příjezd do hlavního města i následné intriky v něm mohly být klidně kratší, ovšem poslední třetina je tak šíleně podmanivá, že člověk nějaké předchozí rozpaky hnedka zapomene. Zápletka rozhodně nenudí a všechny ty zbytečné kudrlinky nakonec naleznou své uplatnění. Fatální pád obrovské a přenádherné říše stojí na zdánlivě nedůležitých lidech, jejichž činy ovlivňují skutky jiných, přičemž dominovým efektem dojde až na hlavu samotného vládce. A tak se točí svět. Suše nejlepší autorova kniha.

To si takhle v osamělém klidu, jen za nočního nářku duchů, kopete pár let hroby, když jednoho dne ke svému zděšení zjistíte, že jste upoutali pozornost mocných a stali se poměrně významným pěšákem na jejich šachovnici. Nezbývá, než odložit lopatu, oprášit znalosti dvorské etikety a dát svému nekomplikovanému životu sbohem. Co tedy musíte vědět a ovládat? Jedna úklona je zdvořilé gesto vůči sobě rovným či mírně nadřazeným, dvě úklony náleží vysoce postaveným, tři úklony jsou vyhrazeny vládcům, devět úklon je poděkování za nehorázně štědré dary. Máte to? Tak popojedem: mluvit přímo je urážka. Každé slovo je třeba pečlivě zvážit, kolem probíraného tématu zpočátku jen kroužit a oždibovat ho jako moucha lejno, umět reagovat vhodně zvoleným citátem či dokonce básní je cenným bonusem. A nemyslete si, pokud dokážete úspěšně absolvovat úskalí rozhovorů, že na vás třeba za rohem nečíhá nájemný vrah jako další forma dialogu. Už máte trochu představu, co vás "Pod nebesy" čeká? Rozhodně to nejsou epické bitvy, ty stojí na okraji autorova zájmu - více se soustředí na příčiny a následky válek. Dojde i na několik ozbrojených střetů, většinou se však bojuje důvtipem: slovy a intrikami. Mocní hrají své hry, každý má vlastní zájmy a způsoby, jak ostatní zastrašovat, manipulovat s nimi... komu lze věřit, pokud vůbec někomu? Jak přežít jejich pozornost? Kdyby knihu napsal třeba Brandon Sanderson, Anthony Ryan nebo Brian McClellan, pak by hlavní hrdina Šen Tchaj, syn uznávaného generála, oplýval speciálními schopnostmi a jeho hrdinské činy by ovlivnily celou zemi, ne-li celý svět. Kdyby "Pod nebesy" napsal Joe Abercrombie, tak by tři čtvrtiny účastníků vymordoval a zbytek by zmrzačil či obdařil pohlavními chorobami... Gay Gavriel Kay navzdory očekávání (s ohledem na vývoj situace) vybral jinou, obyčejnější, méně okázalou cestu a osudy, možná tím některé čtenáře zklamal. Já jsem si ovšem užila každé autorovo pečlivě zvolené slovo, za což patří ohromný dík také překladateli Richardu Podanému, každou zdánlivě malichernou epizodku či odbočku. Mohla bych zmínit pár slabin, jako několik mdle nahozených charakterů, příliš stručný závěr ve srovnání s rozvláčným úvodem... ale vlastně chci sdělit jediné: tohle je další z velevzácných pětihvězdičkových titulů (pro mě už druhý v tomto roce).