Knihu vřele doporučuji k přečtení, ačkoli ji celkově hodnotím jen jako průměrnou. Autor v podstatě srovnává dva zcela protichůdné, především literární pohledy na sporné osobnosti bratří Mašínů, tzn. jednak pohled komunistickou optikou (tudíž vyhroceně negativní) a jednak novodobou nekritickou glorifikaci "hrdinů" v románech Jana Nováka, O. Rambouska a Barbary Masin. Je na čtenáři, aby si udělal svůj úsudek, autor nikoho nepřesvědčuje o jediné pravdě, ale dokáže klást racionální otázky. Osobně respektuji, že řada lidí může činnost skupiny kolem bratrů Mašínů schvalovat, ale z mého pohledu je vraždění venkovských policistů, hasičů a pokladníků ve jménu "soukromé války proti komunismu" morálně naprosto neobhajitelné.

Kniha není o bratrech a jejich organizaci jako takové. Respektive nesnaží se vyložit historické události fakticky. Sleduje mýtus, který se kolem celé skupiny vytvořil. Napřed, v době komunistického režimu ten negativní, až démonizující, v kontrastu s tím porevolučním, kdy naopak většina narativů jejich skupinu začala "svatořečit". Autor sám nikam čtenáře nenutí, nepodsouvá mu, který z pólů je ten správný, zaujímá neutrální postoj, kdy je schopný poukazovat na společné rysy jednotlivých děl a klást celkem zajímavé otázky. Nechává čistě na čtenáři, na kterou stranu se přikloní, zda vůbec na nějakou. Osobně si myslím, že výběr strany ani není cílem tohoto díla. Pravda je někde mezi, jak tomu bývá většinou. Nejedná se zde o historickou analýzu jejich činnosti obhajobu nebo odsouzení. Snaží se spíše ukázat jak média a literatura může jeden příběh vylíčit v různých barvách, podle toho jaká nálada ve společnosti v té dané chvíli vládne.