Čtveřice přátel založí firmu, zabývající se omluvami všeho druhu. Přes počáteční nedůvěru v celý projekt se nápad rychle chytne a zakázky se jen hrnou. Až přijde jedna od vraha. Aby se omluvili zabité oběti... Netradiční námět i stylistika Zorana Drvenkara jsou sice zajímavé, ale v důsledku nijak nevybočují z řady. Především pro odfláknutou práci při propojování zápletky s hlavními aktéry. Závěr důvody k tomuto spojení sice vysvětluje, ale tak strašně melodramaticky, že s realitou to má společného jen máloco. Škoda, protože román dokáže zaujmout netradičním pojetím, kdy vypravěč skáče z postavy na postavu a občas oslovuje samotného čtenáře, jako by on sám byl účastníkem děje. Jenže, pomineme-li zbytečně rozmáchlý rozsah, jsou to právě ty autorské skopičiny tím, co příběhu podkopává nohy. Navíc, vcelku paradoxně, i když děj spěje směle kupředu, nedá se říci, že by osnova byla příliš komplikovaná. Co se v anotaci na přebalu knihy naznačí dvěma odstavci, to uvnitř zabere přes sto stran.

Tak nevím. Děj knihy na mne působí neuceleně, místy stroze a místy zbytečně překombinovaně, až zmatečně... Původní záměr autora dobrý, ale ve finále to žádná hitparáda ve čtení nebyla. Sorry, knihu znovu číst nehodlám.