Hrabalovská Libeň v urbanovském pojetí :-) … za mě bezvadně pojatý nostalgický návrat do časů černobílých filmů, mj. právě díky prostoru libeňské periferie s její specifickou atmosférou a historií. Miloš Urban nám čtenářům zprostředkoval výbornou historickou „procházku“ Libní, dostali jsme šanci sledovat autenticky vyhlížející příběh hlavního hrdiny – konstruktéra vozů Praga – Berta Neumana, který měl to štěstí, že se narodil do továrnické rodiny, ale hlavně do rodiny, která svou duši věnovala těmto automobilům. Dostali jsme tak šanci sledovat, skrze Bertův příběh, všechny ty historické, ale především společenské, změny počátku 20. století. Prožijete vznik 1. československého státu a 1. válku očima malého kluka z továrnické rodiny, budete taky svědky vzniku jedné z nejstarších průmyslových zón v naší republice a na pozadí dění v automobilce Praga budete tak sledovat události okolo jejího rozmachu, následné celosvětové krize, abyste posléze prošli s dospělým Bertem 2. válkou. A budete jim všem držet palce, celé rodině, protože budete moc dobře vědět, jaká katastrofa, pro ně skoro dramatičtějších rozměrů, se na všechny řítí v podobě poválečného dění v našem malém státě uprostřed Evropy. Urbanova Praha, magická, jak ji možná znáte z mnohých jeho jiných knih, se v tomhle příběhu změní – stane se totiž skutečnou – reálným prostorem, ve kterém se všechny ty historické události skutečně odehrály! Opět obdiv! Opět jiný Urban, jiný styl, a navíc, za mě rozhodně zajímavě podaná historie. Napsáno svěžím, lehkým jazykem; příběh, jako kdyby vám ho hlavní hrdina vyprávěl u odpolední kávy, usazený pěkně v některém z těch mnoha pražských prvorepublikových podniků, kde se dá tak příjemně ztratit pojem o čase, zvlášť, když váš společník je fajn vypravěčem, takže, když příběh skončí, vy se jen pozvolna probíráte z polosnění, zmateně se rozhlížíte kolem, abyste opět nabyli povědomí o tom, kde právě jste, proto, abyste zjistili, že jste už dávno měli být někde jinde, a vám je to najednou úplně fuk, protože se vám příběh vůbec nechce opustit :-) …

Možná je to tím, že jsem Libeň trochu poznala a při čtení jsem si říkala..."tak tady to znám" a čtení mi bylo o něco bližší. Kniha nepostrádá nic z toho, co při každé knize čtenář očekává a to jak napětí, trochu poučení, trochu zábavy. Prostě super čtení. A moje euforie dostala i další členy rodiny, takže při další návštěvě Prahy očekávám rodinnou exurzi po Libni, kdy se budeme dohadovat... kde to asi bylo... Protože kniha právě putuje rodinou a sklízí úspěch u celé rodiny,