Když se university kvůli pandemii zavřely, pan profesor Komárek nám prorocky doporučil jako literaturu k domácímu studiu Vernovy „Dva roky prázdnin“. Ty už mám přečtené, takže se mi nejrozumnějším řešením jeví pustit se do knih pana profesora samotného. Při čtení ho beztak v duchu slyším. :) „Muž jako evoluční inovace“ (ten otazník se tam, myslím, ocitl jen z důvodů provokativních) je soubor interdisciplinárních esejů. Autor čerpá ze zoologie a etologie, antropologie, medicíny, psychologie, sexuologie, etnologie, folkloristiky, sociologie, filosofie, lingvistiky a historie – jak si mnohoslibné téma „muž“ žádá. Do knížky vplétá i svoje cestovatelské zážitky a dojmy z literatury. Některé eseje vyznívají spíše popisně, jiné spíše úvahově; zkrátka typický Komárek. Když pominu všechny rysy, které jsem chválila už na předchozích jeho knihách (neskrupulóznost, bezpředsudečnost, hravou schopnost převracet paradigmata na hlavu, formulační mistrovství, jazykovou virtuozitu a smysl pro humor), musím vyzdvihnout právě zmíněnou interdiciplinárnost, na jakou si dnes málokterý vědec troufne. Jedna z příjemných stránek jeho „Muže“ tkví v tom, že prohlubuje informace, které člověk okrajově registruje v médiích a které se více či méně týkají každého příslušníka lidského druhu (např. proč muži dožívají nižšího věku, co má vliv na utváření mužského/ženského modelu chování nebo kde se berou některé deviace). Trošku mě dráždil jen důraz na Junga a (kritický) na Freuda. Závěr, že tmelem mužských societ jsou homoerotické - byť ne homosexuální - vztahy (to je ta evoluční inovace), ve mně tak docela důvěru nevzbouzí. Emoce by nestačily? Občas jsem byla nucena vybojovat o „Muže“ zápas s otcem, který ho četl zároveň se mnou a závodil s mojí záložkou. U večeře jsme se pak smáli autorovým vtipům („Othello, Afroital benátský“). Každý, kdo se ocitl v mém okolí, se navíc musel smířit s tím, že uslyší řadu nesmírně vzrušujících faktů o všeličem. Třeba že epolety, zejm. na ruských uniformách, jsou atavismem zježení chlupů na ramenou šimpanzích samců; že eunuchové mají spíše dětské spektrum emocí, chovají „dětskou“ oddanost vůči pánovi a mají rádi laskání a něžnosti (jak praktická věc pro politiku!); nebo že než moudří staří Hellénové objevili na hostinách filosofii, bavili se hrou, při níž se snažili sestřelit talířek vyplivnutým douškem vína. :D Je skvělé, že pan profesor napsal knihu s úmyslem „říkat to, co se neříká“, alespoň tedy na akademické půdě. Člověk by si ovšem představoval, že autorovi hrozí nabodnutí na kůl kombinované s upálením, a on přitom píše v rámci grantu. No, tak chvála Prozřetelnosti, že to zatím jde (šlo?).

Je to nesmírně vtipně a chytře napsaná knížka, co věta to skvost. Takže ji upřímně doporučuju! "Když muž podvádí svou ženu, je to proto, že muž je sobecké prase, naproti tomu když žena podvádí svého muže, je to proto, že její muž je sobecké prase." ha ha