Autorka zachycuje život i dílo Hildegardy z Bingenu (1098–1179) v jeho komplexnosti a zasazené do kontextu doby, v níž žila a pracovala. Hildegarda byla již od dětství předurčena k duchovnímu životu, nejenom proto, že byla jako desáté dítě zaslíbena Bohu, ale i proto, že byla od dětství zvláštní, měla vize a duchovní život ji přitahoval. Stala se z ní silná, odvážná a samostatná žena, která dokázala vybudovat dva kláštery a řídit je s téměř manažerskými schopnostmi. A při tom se neustále vzdělávala, psala své spisy a dopisovala si s vůdčími osobnostmi církevního i politického života své doby. Byla prorokyní a vizionářkou, psala o vztahu člověka a okolního světa, o přírodě obecně i konkrétně (o kamenech, zvířatech, léčivých bylinách). Sepsala také mnoho básní a textů k písním, jichž zkomponovala přes sedmdesát. Její hudební dílo je stále živé. Dnešní publikum se zajímá převážně o Hildegardu bylinkářku. Tato kniha však ukazuje, že to byla mnohostranná osobnost a že léčení vlastně patřilo k běžnému životu v klášteře.