Mám to štěstí, že Josef Forbelský, významný český hispanista, je strýcem mého manžela. Máme tedy společné příjmení a patříme do jedné velké rodiny - četba jeho pamětí pro mě tedy byla "povinnou četbou". Přečetla jsem je poměrně snadno a rychle. Vzhledem k tomu, že nemám moc znalostí ani o Španělsku a jeho literatuře ani o české historii 20. století, občas jsem se trochu "ztrácela", ale zase jsem si trochu obohatila obzory. Paměti jsou to dost obšírné a správně "humanisticky rozbíhavé", což je občas dost obtížné sledovat. Ale především z nich vystupují vzácná setkání se vzácnými lidmi. Z lidí mě zaujali např. Josef Hiršal, s kterým Josefa Forbelského pojí celoživotní přátelství, a rodina Němcova - vůbec jsem nevěděla, že se do ní J. Forbelský přiženil. Z událostí pak návštěva koncentračního tábora Flossenbürg, kde zemřel mj. Dietrich Bonhoeffer. Popis atmosféry tohoto "výletu" byl naprosto brilantní. Jsem hrdá na své příbuzenství s tímto člověkem a těším se na některý z jeho překladů ze španělštiny...