Kniha je bezesporu kvalitním dílem, nicméně autor až příliš idealizuje odkaz Alexandra Dubčeka a nepřináší argumenty z druhé strany - strach z Brežněva, to že Dubček byl upozorňován Sověty na jejich nespokojenost,i přes to všechno Dubček nekonal žádné kroky proti intervenci a užíval si své oblíbenosti a známosti. Pokud bych si nepřečetl další knihy a články o tématice z roku 1968 a zůstal jen u této knihy, měl bych částečně mylnou představu o A. Dubčekovi. Stále ale Dubček zůstává spíše pozitivním člověkem,přední tváří Pražského jara a světlým okamžikem v té čtyřiceti leté temnotě.

Zaujímavo napísaný životopis Alexandra Dubčeka. Mne sa zdala veľmi zvláštna no zároveň sympatická snaha Dubčeka o zmeny v komunistickej strane. Aj keď mu do cesty stavali prekážky a tušil, že cez Brežneva jeho zmeny neprejdú, aj tak stál za svojimi zásadami, ktoré vyústili do Pražskej jari 1968. Aj keď toto jeho obdobie bolo veľmi krátke, dalo nádej tisícom a stalo sa nezabudnuteľným.