Po přečtení všech tří knih jsem pochopila jedno, neoblíbit si žádnou postavu, protože je velká šance, že za několik stránek bude mrtvá. Autor má prostě svůj jedinečný styl a ten se nemusí každému líbit. Každopádně svět, který představil, je kouzelný a lidský zároveň, což se jen tak nevidí. Opravdu nelituji času stráveného na Balaie.

Toto je jedna z mála knih, kde dávám hodně nízké hodnocení nikoliv kvůli stylu psaní, ale kvůli tomu, jak autor rozřešil zápletku. Ve srovnání s prvním dílem se autor rozhodně posunul a postavy nabyly na plasticitě, ale příběh jsem mu ani trochu nežrala. Věnuji tomu konec komentáře, který by neměl číst nikdo, kdo se na knihu teprve chystá, protože tam vyzradím většinu děje. Příběh navíc zůstává takový neuzavřený a skoro nic se vlastně nevyřeší, autor si zjevně chtěl nechat velké dveře pro případné pokračování. Nedozvěděla jsem se, jestli se Kaanové dostali domů, jak dopadl Thraun, a pořádně ani to, co se tedy ve finále stane s magií na Balaie. Technické poznámky: Zase to zaměňování jmen. Na str. 152 najedou mluví Erienna někde, kde vůbec není. Myslím, že to měla být Efemera. Podobně na str. 206 sjede na začátku poplachu Erienna po žebříku na hlavní palubu lodi, ale o pár odstavců dál je v kajutě, kde se obléká a neví, co se děje (po žebříku asi měla sjet Ren). Na str. 241 si Erienna přeje, aby za ní přišel někdo z její univerzity a o stránku dál ji bez toho, aby se dozvěděla něco nového (a jednoznačného) tato vyhlídka již neláká? Na str. 341 je že se Lyanně podařilo přesvědčít Eriennu, aby... Ale má to být obráceně. Pak je tu hrubka "elfové věnovaly" a další zvláštnosti, jako "Obchodování byl ... výhodný." nebo "Thraun jemně zavrčel a při zvuku svého jména se jejich pohledy setkaly.". Nebo slovo "kušiníř". Existuje vůbec? A je to střelec (zde ano) nebo výrobce kuší? Třeba mečíř totiž je výrobce mečů. Obecně nemám nic proti moderněji smýšlejícím fantasy středověkům, ale občas co je moc, to je moc. Tady mě dostalo: "Myslel jsem si, že je to svobodný město. Zřejmě jsem se splet." "Ne, nespletl," namítl Arlen. "Ale svoboda musí mít svá omezující pravidla, jinak se změní v anarchii. Přesně tu jste se sem pokusil vnést, a to já nebudu tolerovat." Podle mě měl ten šlechtic říct spíš něco jako: "Ještě slovo a nechám tě zbičovat na náměstí, lotře." --- SPOILER --- Tak první věc, o které mě autor nepřesvědčil, je Selikovo oživení. Když Barclay v prvním díle vraždil postavy tempem G. R. R. Martina, měl se asi zamyslet, které z nich ještě potřebuje a které už ne. Věřila bych mu znovuvytvoření Černých křídel, protože jejich myšlenka určitě přežila. Selik se ale v prvním díle rozříštil na kusy. Žádná chabá výmluva, že přežil výbuch hradu díky tomu, jak ho Havrani hodili do sklepa mezi mrtvoly, nevysvětluje jak přežil Ledový vichr. Navíc pochybuju, že to Havrani udělali, na to by potřebovali smetáček a lopatku. Cituji první díl: "Nad hlavou jim zaburácel Ledový vichr, který zasáhl vbíhajícího Selika přímo do prsou. Válečník se zapotácel, upustil zbraň a začal se hroutit. Rty mu zmodraly, oči zesklovatěly a ruce zbělely. Když dopadl na podlahu, roztříštila se jeho mrtvola na tisíc ledových kousků." Tohle zmrtvýchvstání prostě autor absolutně nemá jak obhájit. Druhá věc, kterou jsem nepobrala, jsou Kaanové. Chápu dobře, proč je autor potřeboval oslabit, ale nechápu, proč se ve věci neangažovali pořádně hned od začátku. Pořád mohli létat a v době, kdy se Havrani dávají dohromady, na tom byli lépe, než v době, kdy se konečně zapojili do děje. Nevěřím, že Ša-Kaan byl už tak senilní, aby si neuměl spočítat, že by se mu vyplatilo, kdyby s Hynem a Nosem vzali Havrany na zádech do cíle. Je to v zájmu přežití Kaanů, byli by tam za chvilku a čtenář by přišel asi tak o 150 stran děje kolem Arlenu, který byl pro mě na celé knize to nejnudnější. Ohledně Kaanů mě autor naštval podruhé, když nenapsal, jak to s nimi tedy dopadlo. Třetí věc, která se autorovi nepovedla, je Lyanna. Její boj s magií měl mít mnohem víc prostoru a čtenáři se mělo dostat více jejího pohledu na věc. Nevěděla jsem, co si o ní myslet. Na jednu stranu to často šlo brát tak, že je nemocná a malá, na druhou stranu jsem se na konci knihy nemohla ubránit dojmu, že je to nevychovaný a hloupý spratek. Což by ale celkem odpovídalo tomu, že je to celá Erienna, kterou nenapadlo nic lepšího než ze všeho vinit Efemeru, zatímco Vuldaroq, skutečná příčina problému, vyvázl bez úhony. Opravdu si myslím, že místo Arlenu, tam mělo být víc Lyanny, protože já jsem si k ní za celou knihu nevytvořila žádné sympatie a přitom šlo hlavně o ni.