Všichni jdou Kirovi na ruku, protože se bojí, že je zabije. Hned první kapitola nazvaná „Následovník“ je jen o taktice a v podstatě je trochu nudná. Co naopak není nudné je další pravidlo ohledně zápisníku na konci této kapitoly. Někdy si říkám „kam až tohle zajde“. Nové pravidlo se týká vlastníka, který má dva zápisníky a informace, co s nimi může dělat – mrazivé. Jen se trochu bojím aby to ve finále nebylo moc přeplácané a nepřehledné. Stránky v zápisníku smrti nikdy nedojdou. Stále se mi zdálo, že mi něco chybí. A pak mě to došlo. Chybí mi Rjúk. Po událostech z předešlé knihy je teď trochu někde jinde a nějak se na něj pozapomnělo. Snad až v dalším pokračování. Zato se tu do děje zapojí druhý (á) Smrtonoš Rem. Jeho podobu také obdivuji. Oba Smrtonoši jsou velmi skvěle nakreslení. Opět musím vyzvednou jednu nádhernou až přenádhernou kresbu na dvojlistě. Jedná se o úvodní dvojstránku k příběhu nazvaném „Květináč“, zhruba v půlce knihy. Krásně propracovaná, skoro až magická kresba. Tleskám mistru Takeši Obataovi. CITÁT – Modelky a herečky, jak známo, na velkou nechodí. Tak po úvodní, celkem nevýrazné části se asi v půlce konečně začne něco dít. Akční a nebezpečné scény končí tuto knihu. Tady jde o život. Celkem jsem do zápisníku zapsal čtyři na hvězdné pole, ale popřemýšlel jsem i o pouhých třech. Ale jako výsek k celé třináctidílné sérii, to prostě někde musí trochu skřípat. Jen neříkej „hop“, zatím jsme to zabíjení nezastavili. Vybral jsem také čtyři citáty a zapsal je panu C. Ó. do CTT.

Bylo to dobré, ale na druhou stranu trochu zbytečné. Proto doufám, že z toho něco vytěží do dalšího dílu (něco jiného než další pravidla, ve kterých se už stejně ztrácím). Další Kira, takže teoreticky by tohle šlo až do nekonečna (?). Rem to rozjela, tak jsem zvědavá, jak to s ní a Misou bude dál vzhledem k tomu, co Mise vykecala. Ale na druhou stranu, logicky promyšlené. Zatím vata, která mě nejspíš provede do dalšího snad dobrého dílu, na který se těším.