Další kniha Guy Delisle, kde tentokrát stráví jeden rok v Izraeli. Opět zajímavé a poučné čtení.

Jsem moc ráda, že se mi tahle kniha dostala do rukou. Zatím se mi líbila nejvíc z autorovy tvorby. Guy Delisle nic nevysvětluje a nevynáší soudy, jen předkládá svoje zkušenosti z pobytu ve východním Jeruzalémě. Ze svého úhlu pohledu, jasně, ale nikomu nic nevnucuje. Je vidět, že žádná strana není úplně bílá a dobrá, pravda je někde na cestě a nikdo neví kde. Úsměvné jsou tahanice různých křesťanských církví v Chrámu božího hrobu, kde se mniši spolu dokonce poprali. Kde jinde už by spolu křesťané měli vycházet, když ne na nejposvátnějším místě? Pokud se někdo zaměří jen na studování náboženských textů, kterými se nechá omámit, zmanipulovat a zfanatizovat a nevidí za ně dál, je v háji (a jeho okolí mnohdy s ním). Jak už jsem psala v jiném komentáři, Ajahn Brahm to krásně vysvětluje: "Nepožírejte slova." Jak jsou asi duševně vyrovnaní ultraortodoxní věřící z Mea Šearim, když vztekle křičí na zbloudilé auto? A je toho mnohem víc... Na druhou stranu nás autor nechá nahlédnout do extra neuspořádané palestinské univerzity, kde si studenti dělají, co chtějí a úroveň je nevalná. Studentky výtvarné výchovy nesmí kreslit postavy, byly by proti islámu. Prostě máme tady namíchanou izraelskou všehochuť s osadníky, Palestinci, raketami nad Gazou, oddělující zdí i pruhy na ulici, všudypřítomnými checkpointy i hnutím Breaking the Silence. Příběh je parádně čtivý a místy zábavný i ironický, autor umí sám sebe shodit, přitom všem nás nenápadně a mimochodem poučí o Svaté zemi. Celé je to velmi sympaticky podané a mohu jen doporučit.