Učenka Wynn v předchozí knize pátrala v numanském Calm Seattu po tom, jak zničit přízrak. Nyní se vydává mezi trpaslíky, aby odhalila pravdu o dávno zaniklém Bäalâle Seattu. Hendeeovi se snaží vykřesat z pomalu už skomírajícího tématu, co jen jde, a kupodivu se jim stále daří udržet se na body v ringu. Tím spíš, že se konečně dozvídáme, o čem to všechno předchozí snažení bylo a je. Sázka na Wynn Hygeorht, co by hybatelku děje, nicméně nebyla z nejšťastnějších. Chápu snahu změnit schéma a oživit příběh, jenže postavit vyprávění na někom, kdo nechápe, proč se do tajné chodby instalují zamykatelné mříže, jež mají zcela evidentně zabránit vstupu nepovolaných osob, je vážně frustrující. Wynn provázejí takovéto faux pax už od chvíle, kdy se V šeru a stínu stala hlavní hrdinkou, ale teprve v této knize vženou tyto absurdity slzy do očí. Přestože je jednoznačně psána jako pozitivní charakter, její „po mně potopa“ jí v příznivém světle moc neukazuje. Hendeeovi se snaží, ale na nějaký knockout už zřejmě opravdu nemají sílu.

Libilo se...znovu...takovych je nas malo, ale to je jedno...