"Takový je svět, jako oltář s pohárem, ozářený světlem hvězdy, která teprve začala umírat." Na jedné straně mám ohromnou radost z toho, že se u nás Poutník konečně také dočkal českého překladu - koneckonců tu běží o jedno z nejzásadnějších děl moderní americké literatury (nebo přinejmenším žánru tzv. "nature writing" - přírodní esejistiky, jakkoli autorka sama tuto nálepku odmítá) a knih jako je tato (takových, které by nás učili skutečně "vidět" svět kolem nás), je dnes zapotřebí více než jindy, na druhé ale nedokáži skrývat rozčarování nad tím, jaký je výsledek. Překlad sám o sobě je vcelku obstojný, byť místy až nezdravě zavádějící, pokud jde o názvy cizokrajných zvířat a rostlin, jimiž se to v knize jen hemží (opravdu by mě zajímalo, odkud překladatel vykouzlil např. takového "zlatého stehlíka"), to samé už se ale nedá říct o dosti ledabylé redakční práci (výčet roztodivných chyb a překlepů by vydal na obsáhlejší seznam), natož o celkovém "zjevu" - přemýšlím, kdy naposledy jsem vzhledem k obsahu nějaké knihy viděl tak naprosto nevhodně zvolenou obálku (jen si zkuste pro porovnání dohledat dokonale padnoucí obálky polského či britského vydání...). Pro většinu čtenářů, troufám si říct, se samo o sobě nejedná o kdovíjak lákavý titul, prezentace podobně nešťastnou formou ale zaručuje, že kniha již od pohledu odradí i toho největšího odvážlivce, jakkoli by mohla obohatit jeho život jako málokterá jiná. Osobně mě rovněž zamrzelo, že v knize vyjma kratičkého životopisného medailonku nenalezneme nic dalšího o autorčině bohaté a neméně pozoruhodné tvorbě; pokud je mi známo, jedná se o první "dillardovskou" vlaštovku na české knižní scéně, tudíž by nějaká ta obsáhlejší esej - ideálně doprovázená zasvěcenými poznámkami v textu - byla záhodná a poučná zároveň. Mimochodem, velmi pěkné britské vydání z roku 2011 obsahuje také dva krátké bilancující doslovy z autorčina pera datované lety 1999 a 2007. Nic takového ale v českém vydání nehledejte. Výše řečené sice nemusí nutně kazit požitek ze čtení, je nicméně poněkud nedůstojné s ohledem na estetický i duchovní potenciál, jaký v sobě tato mimořádně moudrá kniha skrývá. Upřímně tedy doufám, že někdy v budoucnu se Poutník dočká nového, důstojnějšího vydání - nejlépe snad v rukách jiného, na podobnou literaturu úžeji zaměřeného nakladatelství (v koutku duše si myslím na nakladatelství Paseka, kteréžto u nás věnuje příkladnou péči dílu H. D. Thoreaua, filosofa od jezera Walden, jehož stále živý a zelenající se odkaz stojí i v pozadí Dillardové knihy). Do té doby jej každému doporučuji číst spíše v některém z jeho původních vydání... "Všude, kam se podívám, vidím jen oheň. Všechno kolem nás jsou křesací kamínky nebo troud a celý svět kolem jen jiskří a hoří."

Naprosto úžasná kniha plná hlubokých myšlenek a filozofických úvah, podle mě v dané kategorii tzv. „nature writing“ asi jedna z nejlepších. O to úžasnější, že ji autorka vydala v devětadvaceti letech. Americkou faunu a flóru do detailu nastudovanou nemám, tedy mi možné překladové přešlapy v názvech zvířat a rostlin nijak zvlášť nevadí; navíc o to v knize ani tak nejde. Redakčních chyb tam oproti jiným knihám zase tak moc není, což samozřejmě vydavatele neomlouvá. Výrazné mínus mu dávám za nepovedenou obálku, hlavně však za velmi nekvalitní vazbu. Škoda, není to kniha na jedno přečtení; příště si budu muset dávat pozor na vítr…