Ano, s-readerův příměr ke žvanivé sousedce beru, Ryšavého vypravěč ostatně sám přiznává slovy klasika "neschopnost udržet myšlenku + neschopnost myšlenku opustit". Jeho žvanění mě ale většinou dokázalo upoutat a sledovat tok jeho myšlenek mi nedělalo problém. Autorovi se podařilo vytvořit myslím velmi věrohodný, i když nutně fragmentární obrázek Ruska uplynulého půlstoletí, včetně současné podoby toho, čemu se říká "široká ruská duše", s její existenciální přecitlivělostí i bohatýrským požitkářstvím. Jen tak mezi řečí vyplouvá na povrch nejedna trefná myšlenková perla, ojedinělé nejsou ani kritické komentáře k ruské současnosti (Putin to schytává hned několikrát a dnes můžeme vidět, že v něm autor imperátorské choutky rozpoznal správně). Hodně se probírá prostředí divadla, kterým se vypravěč v minulosti zabýval, jindy se otřeme o různá podezřelá esoterická hnutí nebo tarotové výklady, nechybí typicky ruské anekdoty, ale hlavně historky a historky, které se prolínají, překřižují, navzájem přerušují. Člověk lehce nabude dojmu, že Ryšavý má ruské reálie i způsob myšlení hodně hluboko pod kůží, ale zároveň dokáže být sdělný i v nadnárodním měřítku. Zajímavé a originální.

Když se začtete do knihy Vrač, máte po chvíli pocit, že vás odchytila žvanivá sousedka a za nic na světě vás nechce pustit ze svých spárů, povídá a povídá, stejnou věc slyšíte podvacáté, už přestáváte vnímat, co vám vlastně povídá a pomalu vás opouští vědomí. Stylem vyprávění by se dal Vrač přirovnat k Hrabalovi, ale je tu jeden podstatný rozdíl – když čtu Hrabala, tak přestože se stejně topím v přívalu slov, je v tom vodopádu cosi poetického, cosi důvěrně známého, je tam laskavost a všeobjímající láska, kterou člověk cítí v útulné hospodě po pátém pivu. V knize Vrač je cítit jen cizí ruská agrese vodky, nadutost, hloupost a vyražené zuby. Opravdu nevím, proč by měla čtenáře zajímat osoba Jurky Bgaševa, jeho chlast, ženy a rvačky. Těch pár zajímavých vět, které se týkají Bulgakova, Vysockého a jiných, ty se ztrácejí v balastu žvástů o Rusku a Rusech, které jsou ovšem, jak mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, pravdivé, ale nezajímavé. Pár hvězdiček ovšem dávám - za několik zajímavých momentů, které jsem si z textu vylovil a za několik trefných anekdot.