Tato kniha rozhovorů mě příjemně překvapila, našla jsem v ní spoustu zajímavých informací i moudrých myšlenek. Daniel Herman to jakožto laicizovaný katolický kněz jistě nemá jednoduché, pro spoustu lidí, věřících i nevěřících, je automaticky tak nějak „podezřelý“. V rozhovoru vysvětluje, že jeho rozhodnutí vstoupit do semináře nebylo ani tak otázkou povolání, jako spíš touhou působit protirežimně (po pádu komunismu pak už logicky nedávalo smysl v této službě pokračovat). Zaujala mě Hermanova víra, která je zvláštním propojením judaismu s křesťanstvím (D. H. má též židovské kořeny), vzpomínky na seminář, příběh „Hanina kufříku“ a především reflexe nejrůznějších stránek naší společnosti. Škoda, že kniha vyšla už v roce 2013, takže to nejaktuálnější (např. Herman ministrem kultury) nezachycuje. "Nemocí české společnosti je, že jsme tu systematicky opakovaně hubili elity." "Žijeme ve střední Evropě, v podstatě každý mariánský sloup v kterékoli vesnici nebo městě je dokladem splněného proroctví Magnificat, kdy židovská dívka před dvěma tisíci lety řekla: ,Budou mě blahoslavit všechny národy.´Když to říkala, zdálo by se, že se zbláznila. Každá kaplička je však splněním Magnificat." "Když sledujeme bolestnou cestu šesti milionů Židů do plynových komor, myslím si, aspoň podle svědectví mých příbuzných, kteří to přežili, a podle knih, které jsem o tom četl, že je důležité vědět, že toto není konečná, že se to dá zpracovat, tak jako kříž se dá zpracovat."

Daniel Herman pro mě představuje významnou osobnost české kulturní sféry, zajímavou svým životem a postoji. Tyto memoáry odhalily jeho nitro, motivace jednání v minulosti a myšlenky ještě hlouběji. Že jeho srdci vládne averze vůči komunismu, to jsem z jeho vystupování věděla - chápu a sdílím ji. Ale upřímně řečeno mě trochu zaskočilo, jak intenzivně byl (a zřejmě stále je) prostoupen tím, že jeho jednání vycházelo tak mocně z touhy konat vše na odpor komunismu (např. vstoupení do semináře). Alespoň kniha to tak opakovaně prezentuje... Čekala jsem možná trochu více :)