Knížka PRO MĚ, z několika důvodů: vážím si manželů Třeštíkových, jejich práce i názorů, proto mě zajímá, jací lidé je stvořili a co jim předali - což se tady v případě Michaela skutečně dozvím. Zajímá mě století, ve kterém jsem se narodila a jež určilo osudy mých rodičů a prarodičů, a tím i ty mé; porovnávám život své rodiny s tím, jak žili jiní. A nikoliv v poslední řadě mě zajímá literatura první poloviny 20. století, kterou znám - jako většina ostatních – v ne příliš živoucí školní podobě. Michael popisuje svou rodinu tak, jak bych si jako rodič přála: laskavě a citlivě, s přirozeným humorem. Rozhodně mi nehraje na city (a že by se to někdy nabízelo) a rodiče neheroizuje (a že by se to někdy nabízelo též). Třeštíkovi se nevezli poklidně na té "správné vlně", ale 20. století je pěkně vymáchalo a hrozilo jim i utopení, jak se stalo mnoha jejich přátelům. (Nemám ve zvyku reagovat na komentáře, se kterými nesouhlasím, ale tady mi to nedá: mám psát pravdivě o životě své rodiny, ale nesmím zmínit jména přátel a známých jen proto, že jsou to známé osobnosti? Proč?) Propojení "malých" a "velkých" dějin není nic originálního. Záleží jen na tom, jak to autor uchopí. Třeštíkův pohled je mně blízký a milý a citově mě oslovuje.

Čtivé, vlídné a dojímavé vzpomínání na rodiče pana Třeštíka, hlavně na matku a na dobu, ve které žili. Krásná rodinná kronika o drobných i velkých plánech s útržky české historie začátku 20.století.