Vzhledem k tomu, že autor je také radioamatér a koncese mu umožňovala potřebnou radiokomunikaci, zejména v kritických chvílích. Sám se snažím přečíst všechno z jeho vzpomínek. Třeba tato kniha, kde proplouvá s Niké Panamským průplavem. My laikové si řekneme, že přece by postaven proto, aby cesta z Atlantického oceánu do vod Pacifiku umožnila zkrácení času plavby. Samozřejmě jde o část pravdy, ale autor nám jasně popisuje, že nejde o výlet . ...Jen obtížně jsem se rozhodoval, jaký kurz plavby nanést na mapu. V oblasti byly rovněž silné proudy směřující k Mexické zátoce a při vysokých vlnách jsem se nemohl spoléhat na přesnost vypočtené astronomické polohy. Na palubě nebylo suchého místečka, přestože Niké plula na zadoboční až boční vítr. Při tomto směru větru měla být paluba téměř suchá, vlny se však neustále převalovaly přes palubu. Obloha byla většinou zakryta mraky. Slunce se sice během dne občas ukázalo, ale když je zakryly mraky, vítr změnil směr i sílu. Rovněž při východu a západu slunce vítr střídavě sílil a slábl. Západ byl kolem sedmé a zhruba o hodinku později se podmínky plavby obyčejně trochu uklidnily, ovšem ne na dlouho. Kolem půlnoci vyšel měsíc a podle toho, zda byl zakryt mraky, měnila se opět i síla a směr větru. Niké tančila jako baletka. Jediným potěšením bylo teplé moře, takže vodní spršky nebyly nepříjemné.... Když starý mořský vlk píše o vodních sprškách, jistě si dovedeme představit o co šlo.