Vlastně docela zklamání, vizuálně i obsahově jsem čekal něco mnohem legračnějšího. Ne že by Kid Paddle byl špatný nebo nevtipný, jen to rozhodně není nic ve stylu Snoopyho či Calvina a Hobbese. Nejblíže mají Ďábelské hry ke komiksům jako Titeuf nebo Bart Simpson, ovšem zdejší hrdina, a vlastně celé osazenstvo, se zaměřují čistě na konzolové hry. Neříkám, že to nemá svoje kouzlo, ale žádná velká taškařice se bohužel nekoná. O to spíš, když jste na herních automatech nevyrůstali a tak jsou pro vás jejich zákonitosti velkou neznámou. Jistě, mnoho situací lze promítnout na modernější Xboxy, Playstationy, nebo rovnou na PC, ale polovina kouzla je s věkem zkrátka pryč. Navíc je Midamův styl humoru dost jednoduchý, stačí někoho majznout po hlavě a pěkný gag je za námi. Na druhou stranu, nemá tendenci moralizovat, poučovat nebo rovnou kritizovat, což je milá změna v době všeobecného odporu k dětem, pařícím na počítači. Ale Liga uvědomělých matek to svým montessori stoupenkyním asi nedoporučí.