„Přečtením tohoto textu jste popřeli jeho existenci a vyjádřili tak souhlas s jeho obsahem.“ Přiznám se, že tady jsem trochu přestřelil vlastní čtenářské schopnosti. Měl mě varovat už protivný hrdina, jehož krize středního věku je to poslední, co by mě tankovalo, a to navzdory tomu, že jde o satiru. Světaznalé náctileté dívče situaci pak příliš nevylepšilo, především pro rýsující se premisu příběhu - on po ní slintá a ona jej využije. Velká legrace. Faktem ale je, že tahle kniha v sobě cosi má. Rozhodně to není zápletka, protože tu by člověk pohledal, myšlenkově i jazykově ale není radno autora podceňovat. Monstrozita sociálních sítí, lidský plebs zahlcený reklamou, všudypřítomný strašák finanční krize a další nešvary moderní společnosti, to všechno jsou faktory, které v té či oné podobě známe z vlastní reality a Gary Shteyngart si z nich umí stejnou měrou střílet, jako jimi nahnat strach. Díky tomu to i přes nudnou dějovou linku nakonec nebylo vůbec marné čtení. Ovšem jednou a dost.

Občas člověk narazí na knihu, která ho pohltí a nadchne, ač to vůbec nečeká. Přesně to se mi stalo s touto podivnou lovestory. Příběh bych rozdělil do dvou rovin. V první sledujeme poměrně banální trampoty dvou milenců, kteří se k sobě tak úplně nehodí. Druhou rovinou je historicko-společenské pozadí, na kterém se kniha odehrává. Bravurně vykreslený úpadek jednoho impéria, potažmo morální, společenský a ekonomický kolaps Spojených států (dost aktuální téme, že?). Posedlost technologiemi, které pomalu ale jistě rozežírají mezilidské vztahy, potažmo i člověka a jeho lidství... Místy tak kniha připomíná seriál Černé zrcadlo... A mnohdy děsí tím, jak povědomí je svět literární a jak nebezpečně se podobá světu našemu.