Na rozdíl od předešlých komentářů jsem přečetl celou knihu. To však nemění nic na tom, že v podstatě s komentáři níže souhlasím. Základní myšlenky pana Houdeka byly opravdu zajímavé, bohužel celkový příběh povídek nebyl dotažen do konce. Postavy mnohokrát postrádají hloubku, nevyvíjí se, někdy jsem měl problém představit si aktuální situaci a její prostředí. Dialogy také nebyly silnou stránkou. Co bych ale vypíchnul, byly určitě pomrknutí k filozofii. Témata nejsou jenom vědecké - mají co do činění s filozofickými myšlenkami. Kosmologie, návštěvy skrz časoprostor, budoucnost lidské civilizace, možnost ovládnutí světa umělou inteligencí. Jak už jsem psal, myšlenky zajímavé a hodné zamyšlení. Líbilo se mi i promíchání, dalo by se říct univerzitní, reality se sci-fi. Sci-fi příhody zasazeny do skutečných reálií. Ze třech povídek jsem si asi nejvíce užil Hokus s velice nečekaným závěrem. Nejhorší, resp. nejmíň mě bavila právě titulní Bohové nepřicházejí z hvězd.

Stihla jsem jen dvě povídky ze tří a mám z nich dost rozporuplné pocity z promarněného potenciálu. Sci-fi je v nich taková malá, česká, lokální, což se mi dost líbilo a i to fantastično je tam řešené jen tak mimochodem, mezi sháněním grantů a právníků, což mám ráda. Ale nevím, z nějakého důvodu to dohromady moc nefunguje, takže když mi vypršela výpůjční lhůta, ani mi nebylo líto, že už ji musím vrátit.