Další příklad toho, jak i velmi vzdělaným lidem může ideologie zatemnit mozek. Byť to autor v knize přímo nedeklaruje, z kontextu je zcela zřejmé, že jeho hlavním cílem je nacpat svého boha, kam se dá. Pan profesor Mejsnar v Mýtu evoluce vykazuje zásadní neznalosti evoluční biologie, mistrně manipuluje a opakovaně lže. Nebezpečí této knihy spočívá v tom, že laik drtivou většinu autorových demagogií a manipulací nedokáže rozlišit, a navíc se Mejsnar tváří, že svůj odsudek Darwinovy evoluční teorie zakládá na vědeckých důkazech. Není tomu tak. Podívejme se na několik příkladů: Například už v první kapitole se autor pokouší zpochybnit současný strom života, na němž mu evidentně nejvíce vadí, že poukazuje na společného předka všech primátů včetně člověka. Tvrdí, že tento fylogenetický strom je založen na značně subjektivně vnímaných znacích, kterými Mejsnar míní zejména znaky morfologické, a že kdyby se vzaly znaky jiné, dopadl by strom úplně jinak. A teď přichází ukázka promyšlené manipulace. Mejsnar zároveň říká, že molekulárními znaky (zejména DNA sekvencemi genů) se zabývat nebude, protože by to pro laika, kterému je kniha určena, bylo obtížné. Ovšem právě molekulární znaky ze své podstaty vylučují subjektivní zkreslení a současný fylogenetický strom je založen právě na nich. Zábavné je, že Mejsnarovi vůbec nevadí následně pracovat s molekulárními znaky, konkrétně s mitochondriální DNA (mtDNA), na níž ukazuje, že předek současných lidí, tzv. mitochondriální Eva, žila někdy před 200000 lety v Africe. Dodává, že ale Neandrtálci a ostatní primáti v této linii nejsou. Posud v pořádku. Ale následující vývod, že právě proto nemají s lidmi moderního typu nic společného, je zcela nesmyslný. Stejné analýzy mtDNA totiž ukazují na to, že Neandrtálci a Kromaňonci (člověk moderního typu) mají společného předka staršího než 200000 let. Totéž platí pro ostatní primáty, což je důvod proč nespadají do větvě Kromaňonců. Mejsnar raději nevysvětluje, proč by měl být chybný stejný typ analýzy, tedy analýzy mtDNA, zahrnující např. všechny primáty, který by ukazoval (a opravdu ukazuje) na společného předka všech primátů včetně lidí. Proč to nevysvětluje, je, myslím, zjevné; nesmí to totiž připustit, jinak by se mu celá argumentace zhroutila. V dalších kapitolách Mejsnar například kategoricky tvrdí, že neexistují situace, kdy by mutace (změna) v genu vedla k nějaké pozitivní změně ve fenotypu (v tom, jak se změna genu projeví navenek). Toto je zcela zjevná lež. Každý si může sám zkusit zagooglit po příkladech "pozitivní selekce (positive selection)" či "pozitivní mutace (positive mutations)". Takových příkladů jsou hromady. Za asi nefatálnější neznalost (nebo úmyslnou lež?) považuji Mejsnarovy příklady toho, jak je nemožné, aby se přirozeným výběrem něco vyvinulo. Jako příklad používá již provařený kreacionistický argument, kdy tvrdí, že je přece zcela nemožné, aby náhodným zamícháním např. 100 aminokyselin vznikla funkční bílkovina, což podle Mejsnara jasně ukazuje na to, že přirozený výběr nemůže fungovat. Pominu teď fakt, že z čistě statistického hlediska to možné je (byť velmi nepravděpodobné). Co je ale naprosto zásadní, je fakt, že Mejsnar do svého míchání přirozený výběr vůbec nezahrnul, protože přirozený výběr nespočívá v náhodném jednorázovém zamíchání, při němž se poskládá složitá funkční struktura, nýbrž v postupné kumulaci malých změn od jednoduchých struktur ke složitějším. Evoluce přirozeným výběrem je NEnáhodný postupný (tedy nikoli jednorázový) proces, při němž jsou vybírány náhodně vzniklé novinky. Tedy právě ty novinky, které sice mohly vzniknout relativně náhodnou mutací, jsou nenáhodně vybrány přirozeným výběrem pouze tehdy, poskytují-li nějakou výhodu nebo nezhoršují-li výrazně šance na rozmnožení. Dalších demagogií a lží je kniha plná od začátku do konce. Velmi často se v ní objevují rozpory, kdy jednou autor něco odmítá a jindy to používá pro podporu své argumentace. Potíž je v tom, že Mejsnar skutečně je vědec, což může laické čtenáře dovést k názoru, že jsou jeho argumenty vědecky podložené. Nejsou. Zajímavé je, že kniha neprošla žádnou recenzí ani neobsahuje alespoň předmluvu odborníka. Proč asi...

Fascinuje mě, jak se dnes zachází s vědci, kteří si troufnou jakkoli kritizovat či dokonce zpochybnit Darwina. Ačkoliv jsou jejich argumenty z různých pohledů (podle oboru) relevantní, místo diskuse jsou s opovržením shozeny se stolu. Jonathan Wells, Michael Behe či Jiří Mejsnar, ať uvedou jakýkoliv argument, jsou okamžitě prohlášeni za nesolidní, omylné, manipulátory a lháře - jedním slovem kacíře. Ocitají se na stejném místě jako svého času Galilei - koneckonců vždyť Galileo tvrdil, že slunce je středem vesmíru, no neposmáli byste se? A tak se dnešní kritici ocitají v roli inkvizitorů, kteří jediní mají pravdu. Na Boha Darwina se sahat nesmí a basta. Vyměnili jsme jen nevědeckého křesťanského boha za boha evoluce. Pochybnosti jsou zakázány. Ideologie opět vystřídala racionalitu. A přitom většina z těch, kteří pochybují, pochybují na základě vědeckých poznatků, opakuji, nejde o žádné náboženské fanatiky. Vidí, že tak, jak se evoluce traduje, nemohla fungovat. Odporuje to vědeckým zjištěním. Ani nemusí psát o "stvořiteli", "inteligentním designu" atd. atp., vyslovením pochybností nad závěry Darwina si vybudovali cestu do pekla. Takže se z Darwina prostě stala ideologie. A ideologie se nemají zpochybňovat. Ne že by neexistovala evoluce, ta je faktem. Problém však je, jak probíhá. Evoluce není totéž co darwinismus. Darwinismus je podobný marxismu, který rovněž chtěl změnit svět, ale diskusi, jak by změna měla probíhat, nepřipustil. Největší otázkou, se kterou se evoluční teorie neumí vyrovnat, je pro mne princip nezjednodušitelné složitosti. A co kambrická exploze, podle níž nejvíce vysoce rozvinutých druhů bylo na počátku, nikoliv na konci vývoje přírody. Nevyvrací zcela jasně Darwinův strom života? Nevím, jak to je ve skutečnosti. Ale vadí mi, že diskuse neprobíhá.