Docela bych toho Heidricha s chutí odkráglovala taky. Tentokrát to bylo drsné, mělo to spád a taky oceňuji pražské a vůbec protektorátní reálie. Jen tak úplně nevím, jestli byla Arianne fakt ... Nenapíšu co, nechci spoilovat. ;)

Ze strany nakladatele chytrý krok, jak po letech naskočit do rozjeté série, protože i když jde o osmý díl v řadě, autor se v ději vrací mezi druhou a třetí knihu původní Temné trilogie. Jak jsem však byl zpočátku nadšen návratem oblíbené figury, nějak jsem o něj v průběhu čtení přišel. Philip Kerr se sice opět pohybuje v atraktivních kulisách nacistické Říše, ale příliš toho nevyužívá. A to, co v prvních dílech pečlivě budoval - tedy hutnou atmosféru strachu, jež nedávala prostor na hrdinství - zde rychle bere za své, když se Bernard Gunther sarkasticky montuje do jednoho pohlavára za druhým, Reinharda Heydricha nevyjímaje. Samotná zápletka se pak ze zpětného pohledu ukazuje jako zbytečně překombinovaná, přičemž její půlení na špionážní a detektivní linii nemá jiného významu, než se před čtenářem ukázat jako grant. Navíc se z Bernieho stal přes noc nejlepší berlínský detektiv, což moc nefunguje, vzhledem k tomu, že je to prostě jen drzej floutek s pohnutou minulostí. Tak snad příště.