Máloco z klasické poezie mě osloví. Vzpomínám, jak jsem kdysi trpěl o Sonetů Lauře (a všechny slovní hrátky s vavříny to jen zhoršovaly). Michelangelo obdivuji jako sochaře i malíře, proto jsem se rád seznámil s jeho méně silnou stránkou. Potěšily mne básně, které se nějakým způsobem dotýkaly Michelangelových hlavních činností. Třeba ta o malování Sixtinské kaple. Dobrá třetina textů by mohla sloužit jako názorný podklad pro diplomovou práci "Vliv klinické deprese na literární tvorbu." Právě ty považuji za silné vzhledem k jejich existenciální naléhavosti (i když kdovíjak vynalézavé také nejsou). Z milostné poezie mě zaujalo jen něco. Celkově si myslím, že výběr mohl být kratší a tím i v konečném důsledku silnější. Zajímavý je závěrečný oddíl dopisů, za ten si kniha zaslouží pár procent nahoru.