Za mě to není ani tak válečněj příběh, jako spíš červená knihovna s Němcema navíc. Příběh a jeho zpracování není vyloženě špatný, ale je to podané dost genericky a banálně, nějaké napětí nebo tak něco se zrovna dvakrát nekoná a byť to hraje na strunu tajemna a téma superzbraně by tomu mělo dát trochu drajv, tak jsem po rozuzlení spíš jen pohodil ramenama a zívnul. Chybí tomu trochu hloubka a spád, plus pár dobrých nápadů, co by tuhle knížku možná i vytáhly ze zoufalého podprůměru. Ne že byste při čtení trpěli, ale když se tomuhle dílku vyhnete, tak rozhodně o nic nepřijdete. Jsem holt už zvyklej na jiný mistry vypravěče, jen co je pravda.

Když člověk čte anotaci a navíc se k tomu přidá takový název jako Oheň zapomenutých bohů, nabízí se téměř sama myšlenka na hororový příběh plný nacistické mystiky okořeněný o pořádnou porcí akce, jako taková literární verze Wolfensteina. Oh, můj Bože, jak se jen člověk může mýlit ... Příběh je spíše o cestě osamoceného muže, který se po záludném útoku dostal daleko za nepřátelské linie kdesi v Jugoslávii, kde je nucen najít spojence při pokusu o útěk zpět ke svým. Jenže náhoda zahrála opět v jeho neprospěch. Dává se do kupy s partyzány a mladou ženou. Hrdina příběhu je neustále stavěn před dilema komu věřit a zda splnit úkol, na který nebyl vycvičen - odhalit zbraň schopnou zachránit pohlaváry Třetí říše a možná zvrátit osud války. Nenechte se však zmást. Odhalení pravé povahy nové superzbraně se odehrává až téměř na konci knihy, kdy příběh vcelku graduje, ale předtím je to pomalé a možná i místy nudné odhalování pravých úmyslů postav, utíkání před nacisty a zkazek, které se tradují o jednom ostrovu uprostřed uzavřeného zálivu.