Mno, tak tohle bylo těžké sousto. Už na střední jsem byl fascinován Carrovými knihami o Laszlu Kreizlerovi, které považuji za vynikající, tak jsem byl zvědav na jeho, řekněme, fantasy knihu, přestože tento druh literatury není mým šálkem čaje (a zjevně nikdy nebude). A byl jsem skutečně ztracen. I v čase, v tom reálném. Což o to, postavy jsem si oblíbil a nevadilo mi několik se prolínajících příběhových linek a dialogy byly docela příjemné. Ale Carr to vzal až zbytečně ze široka. Myšleno opravdu hodně ze široka. Nedivím se, že si během psaní sáhl na šílenství, jak naznačuje v závěrečném poděkování. Vpravdě jsem ani nepochopil, proč se pokusil celý příběh hodit na Edwarda Gibbona, čímž mě naprosto dokonale zmátl a v podstatě celá zmínka o tomto vědci nijak nesouvisí s následnou "legendou" o Brokenu a jeho okolí, natož aby to alespoň trochu byla pravda. Jinými slovy Legenda o Brokenu je opravdu náročnou četbou a jak už několikrát zmíněno, s přehledem by snesla klidně poloviční rozsah a ještě by jí to bylo ku prospěchu, protože takto se nedá považovat ani za odpočinkovou. Bohužel, tady jsem si nepošmáknul. Ale to tak někdy bývá, ostatně dokud danou knihu neokusí, těžko může vědět, na čem je=o)

Na knihu jsem se těšil a když jsem se do ní začetl, musel jsem si přiznat, že jsem čekal něco úplně jiného. Chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu dostal, ale nakonec jsem se pohyboval na území Brokenu celkem obstojně. Kniha je velice popisná, hraje si s prostředím, historií, zvyky, autor si to hodně promyslel. Dodatky tvoří skoro pětinu knihy. Ale příběh samotný by se klidně mohl odvyprávět na mnohem kratší knize. To ale záleží na úhlu pohledu.