Také často přemýšlíte, proč v posledních desetiletích došlo k tak masivnímu politickému rozkolu, k tak extrémní názorové polarizaci a roztříštěnosti mezi, zejména, pravicovým světonázorem, tj. konzervativně / tradicionalisticky uvažujícími, klasicky liberálními jedinci na jedné straně a levicovým světonázorem, tj. kolektivisticky progresivními jedinci na straně druhé? Mezi individualismem a kolektivismem? Proč si tyto dva tábory dnes již téměř vůbec nerozumí? Chováme se, jako bychom ani neslyšeli racionální argumenty protistrany. Protistranu vůbec nepovažujeme za racionální, právě naopak! Mnozí z nás zástupce protistrany ani nepovažují za lidi, ale za něco míň, podlidi, zvířata, hlupáky. Navíc téměř obecně protistranu vnímáme jako univerzální zlo, platí to jak zleva, tak zprava. Pravičáky, jako bezcitné zrůdy zoufale toužící udržet ten zlý a hnusný utlačovatelský a vykořisťovatelský řád a progresivce, jako hloupé zlé revolucionáře, bažící po krvi, snažící se rozbít fungující svět, zničit vše hezké, krásu nahradit ošklivostí, svět utopit v nové rudé, permanentní, revoluci, s jediným cílem – nahradit pravičáky na pozicích vlivu, moci a bohatství. Nejvíc je to vidět na Západě, v USA, ve Velké Británii, v západní Evropě obecně a naneštěstí tento stav začíná být normou i u nás. Dlouho jsme zde byli chráněni kulturní homogenitou a jazykovou bariérou. I tato obrana se však nyní bortí, hráz eroduje pod náporem stále značné, byť bezesporu upadající, kulturní síly Západu. Kde se bere ten zásadní rozdíl morálních hodnot člověka? Autor na to v knize hledá odpověď a čtenáře seznamuje se svou celkem jednoduchou, ale o to trefnější teorií. Než však tuto teorii rozvede a vysvětlí, provází čtenáře nejprve kondenzovanou teorií lidské morálky, lidskou výchovou, chováním dětí – velmi zajímavé poznámky o tom jak/kdy se děti učí morálním pravidlům, komentuje podíl genů, vliv prostředí a výchovy. Naprostá pecka jsou výsledky výzkumů vnímání morálky mezi různými demografickými skupinami (bohatí, chudí, různé národy, …). Obšírně se věnuje tomu, jak funguje rozum vs. pocity/emoce, známý to slon a jeho řidič. Dále přidává mnoho osobních poznámek o vlastním politickém vývoji, návštěvy a dojmy z jiných kultur, probuzení z progresivní slepoty – ten příběh je obzvlášť zajímavý. Nyní k samotné hlavní myšlence. Jádrem jeho teze je rozdělení vnímání světa do šesti hlavních morálních rámců: péče/újma, svoboda/útlak, spravedlnost/podvádění, loajalita/zrada, autorita/rozvrat, svátost/ponížení. Autor předkládá zcela zásadní zjištění, že různé politické kmeny vnímají tyto morální fundamenty různě, někdy je dokonce selektivně zcela ignorují. Snad neprozradím příliš mnoho, když uvedu dva nejdůležitější příklady: liberální levice vnímá pouze první tři morální rámce s extrémním důrazem na péče/újma, ostatní v podstatě zcela ignoruje. Naopak konzervativní pravice vnímá všech šest rámců s přibližně stejnou intenzitou a důležitostí. Autor to dokládá množstvím vlastních výzkumů v různých částech světa. Důsledky jsou dalekosáhlé. To je hlavní důvod, proč si dnes pravice a levice nerozumí, levice totiž nevidí polovinu základních morálních fundamentů, respektive tyto fundamenty za morální vůbec nepovažuje. Naopak pravice ano, a nechápe – nyní trochu ironizuji, že to ti zabednění levičáci nevidí stejně, vždyť je to přece tak zřejmé! Sám se považuji za klasického liberála – dle anglosaského pojetí libertarián, s tím, že mám rozhodně blíž ke konzervativismu než k progresivismu, blíž k individualismu než ke kolektivismu. Knihu považuji za zcela zásadní a odnáším si mnohé. Autor v průběhu knihy nevědomky dokazuje a závěru zcela nevyřčeně naznačuje, co snad všichni pravičáci vnímají tak nějak automaticky, totiž, že pravice staví a buduje a levice boří a ničí. Odnáším si z toho, že ideové rámce nejsou rovnocenné, levicový způsob uvažování, i když má své plusy, sám autor – americký liberál, tj. levičák - v jednu chvíli označí za podřadný pravicovému ideovému rámci. Toto prohlašuje v 2012, kdy se sice již dávno objevovali levicové excesy na univerzitách, do mainstreamu však nic moc nepronikalo. Dnes, o devět let později, se autorova vize a teze bez debat naplňuje, stačí se podívat na rozpadající se společnost v USA. Nepředstírám, že jsem zde objektivní, a jak autor sám píše, ne vše lze vysvětlit a obhájit aplikací čistého, zdravého rozumu – přesto si zde dovolím sdělit svůj pohled: Pokud skutečně existuje šest morálních fundamentů / pohledů, které jsou si v podstatě rovny před objektivní realitou, pak, protože se opírá o všech těchto šest hodnot, je sociální konzervativismus zřejmě skutečně ten nejhodnotnější ideový rámec z pohledu zachování zdravé a soudržné společnosti. Kniha je zcela zásadní – doporučuji všem.

Spousta informací, některé možná kontroverzní. Ale i když se autor ke své levicové orientaci přiznává, je kniha nečekaně objektivní. Navíc americký levičák je pořád konzervativnější než kdekterý evropský pravičák. A stádnímu pudu podléhají konzervativci stejně jako liberálové.