Tohle byl zatím nejčtivější díl, nechyběla akce a tajemné rhekaro je asi nejpřekvapivější postava celé série vůbec. Pravdou je, že je to trochu dvousečná zbraň a jsem zvědavá, jak se s tím autorka popasuje dál. Záporáci jsou v tomhle dílu opravdu tuze, tuze zlí. Vzhledem k tomu je s nimi skoncováno raz dva, ale přeci jen je ten závěr mi přišel trochu rychlý - nejdřív se vypisuje krok za krokem a pak prásk, bum, kouzlo, konec. ;)

Můj návrat do série Lynn Flewellingové neproběhl právě dle pravidel košer teambuildingu. Na něžnosti mezi homosexuálními hrdiny jsem si už zvykl a byl připraven na cokoliv (má hetero dušička byla naštěstí ušetřena děsivých výstřelků), ale že zmizí výpravný tón příběhu, to už byla nefér podpásovka. Co si pamatuji, předchozí díly alespoň trochu pracovaly s širším podtextem vývoje událostí a nehrálo se jen o láskyplné hašteření mezi milenci. Tady však emoce zcela zastínily epiku. Ale upřímně, nejvíc mě vytáčel drsňácký postoj obou čtyřprocentních postav, který v důsledku působí spíš směšně, než heroicky. O to víc, že v podstatě veškeré jejich akční sekvence končí katastrofou. Nijak to nevylepšuje ani prostoduchá zápletka stojící na pilířích únos, otroctví, útěk, a konec historky krásná perlo. Být to o polovinu kratší, byl bych se i bavil, jenže to by pak vymizelo dumání nad partnerskou nevěrou, které Seregila a Aleka neopouští ani v těch nejvypjatějších situacích. Roman Tička mit uns.