Tak každou druhou báseň jsem si říkal, že by stálo za to si ji poznamenat. Pak jsem si ale řekl, že NE, že bych tím popřel Zajíčkův intuitivní styl a snahu zachytit nezachytitelné, pomíjivost toho všeho. Radši se ke sbírce někdy v budoucnu vrátím.

Když jsem tuhle knihu dostal poštou do divočiny pohraničních Čech, jméno Pavel Zajíček mi nic neříkalo, proto jsem k jeho sbírce přistupoval s čistou hlavou a dostalo se mi básnického nářezu, který ve mně ještě teď, dva tři měsíce po dočtení, hluboce rezonuje.