Uff. Platónovou formou dialogu podaný naprostý zmatek - myšlenka střídá myšlenku v nahodilém uskupení, a když to chvílemi začne dávat smysl, objeví se nový "promlouvající". Zhruba v půlce jsem zjistil, že sice tak nějak chabě tuším, co chce autor říci, ale že si vzájemně protřečí na jedné straně, a na druhé jen zaobaluje základní pravdy (např. víra tvá tě uzdravila) do hezkého a líbivého hávu, který tak rádi ti, kteří tuší něco za naším světem, ale Bůh tomu říkat nechtějí, navíc čekají nějakou jednodušší cestu bez závazků.

Tady forma hodně ublížila obsahu. Bez znalosti předchozích knih nutně nestravitelné, i s jejich znalostí jsem se textem probíral hodně klopotně. Zmatené, hlavní myšlenky ztracené ve spoustě slov.